GK CASD investuje do zbrojného priemyslu

[log]

Nie je uplne jasne, odkial sa do adventizmu (a medzi svedkov) dostali pacifisticke myslienky.

Jezis vojakov nezatracoval - ved u stotnika obdivoval prave jeho vieru.

Ježiš išiel teda s nimi. Keď už bol neďaleko jeho domu, stotník poslal k nemu priateľov s odkazom: Pane, neunúvaj sa, lebo nie som hoden, aby si vošiel pod moju strechu. Nepovažoval som sa preto ani za hodného prísť k tebe. Ale povedz len slovo a môj sluha ozdravie. Veď aj ja som človek podriadený vrchnosti a mám pod sebou vojakov. Keď poviem jednému: Choď, tak ide. A druhému: Poď sem, tak príde. A svojmu sluhovi: Urob to, tak to urobí. Keď to Ježiš počul, prekvapil sa. Obrátil sa k zástupu, ktorý išiel za ním, a povedal: Hovorím vám, takú vieru som nenašiel ani v Izraeli.

[log]

My vieme, ze Boh nikoho neuprednostnuje a v kazdom narode je mu mily, kto kona spravodlivy. Dalsim dobrym prikladom je iny rimsky vojak, stotnik, Kornelius.

V Cézarei žil istý muž menom Kornélius, ktorý bol stotníkom kohorty nazývanej Italika. Bol zbožný a bohabojný, on, aj celý jeho dom. Dával ľuďom štedré almužny a ustavične sa modlieval k Bohu. Raz okolo tretej hodiny popoludní mal videnie: Jasne videl, ako vošiel k nemu Boží anjel a oslovil ho: Kornélius! On uprel oči na neho a preľaknutý povedal: Čo je, Pane? Anjel povedal: Tvoje modlitby a tvoje almužny vystúpili pred Boha a on sa na teba rozpamätal...
Peter sa teda ujal slova a povedal: Naozaj poznávam, že Boh nikoho neuprednostňuje, ale v každom národe mu je milý ten, kto sa ho bojí a koná spravodlivo.


Je teda zjavne, ze ani Jezis, ani Peter nemali nic proti rimskym vojakom a nekritizovali ich povolanie. Biblia vyzdvihuje aj vojakov ako muzov viery.

[log]

Ak nas Pismo uci, ze aj rimski dostojnici boli muzmi viery, ba dokonca ide tak daleko, ze povazuje rimsky vojensko-politicky system za sluzobnika Boha a vykonavatela jeho hnevu, potom nemozem hodnotit inak , nez tak, ze ti, ktori siria odpor voci politike, armade a zbraniam su "pomyleni proroci".

[Karol Schneider]

Tak hurá snaha nebyla marná.

Velké díky všem angažujícím se pro dobrou věc.

Co tak jeste odstranit to Babylonske duchovni smilstvo s timto svetem a jeho politikou ?

Plati snad, ze se verici CASD nesmi aktivne podilet na politice a ze verici CASD nesmi pusobit v zadnych ozbrojenych zlozkach a nesmi absolvovat ani zadny vojensky vycvik, ktereho soucasti je naucit se pouzivat valecne zbrane s cilem spusobit skodu na zivotu a majetku jinym lidem ? Az ne pak je takoveto rozhodnuti neivestovat do zbrojniho prumyslu pres nejake fondy pouze smesnou fraskou.

Citaj list Rimanom. Boh dal na to moc politikom, aby vykonali jeho spravedlnost na tomto svete. Policia a armada ma, podla Pisma, tu vysadu, ze pouziva mec, ktory jej Boh sam zveril. Je teda ctou kazdeho politika, policajta ci vojaka - sluzobnikov Bozich - vykonat vladu a spravedlnost Boziu na tomto svete.

post8016.html#p8005

Alebo povazujes za mozne, rovnako ako ja, ze by bol list Rimanom zmanipulovany a poprepisovany ?

To, ze je tu takato docasna svetska moc s Bozim pripustenim neznamena, ze sa mas ty ako krestan na nej podielat a podporovat politiku a zabijanie lidi v mene statu. Nauc sa teda poriadne tento text citat a premyslaj nad tym aj v kontexte dalsich slov zapisanych v Bozom slove Pravdy.

(1. Mojžišova 9:6) Kto prelieva ľudskú krv, človekom bude preliata jeho vlastná krv, lebo urobil človeka na Boží obraz.
(Matúš 26:52,53) Tu mu Ježiš povedal: „Daj svoj meč späť na miesto, lebo všetci, ktorí berú meč, mečom zahynú. Alebo si myslíš, že sa nemôžem obrátiť na svojho Otca, aby mi poslal v tomto okamihu viac než dvanásť légií anjelov?
(Matúš 5:44) Stále milujte svojich nepriateľov a modlite sa za tých, ktorí vás prenasledujú

Tu mas kontext. Slova ktore su zapisane v Rimanom 12 kap. tesne pred slovami, ktore nasledne pokracuju v 13 kap.
(Rimanom 12 kap.) 14 Žehnajte tých, ktorí [vás] prenasledujú; žehnajte a nepreklínajte. 15 Radujte sa s tými, ktorí sa radujú; plačte s tými, ktorí plačú. 16 Zmýšľajte o druhých tak isto ako sami o sebe; nemyslite na vysoké veci, ale dajte sa viesť nízkymi vecami. Nebuďte rozvážni vo vlastných očiach.
17 Nikomu neodplácajte zlé zlým. Robte znamenité veci pred očami všetkých ľudí. 18 Ak je to možné, pokiaľ to záleží na vás, zachovávajte pokoj so všetkými ľuďmi. 19 Sami sa nepomstite, milovaní, ale nechajte miesto hnevu; lebo je napísané: „Moja je pomsta; ja odplatím, hovorí Jehova.“ 20 Ale „keď je tvoj nepriateľ hladný, nakŕm ho; keď je smädný, daj sa mu niečoho napiť; veď týmto konaním zhrnieš žeravé uhlie na jeho hlavu.“ 21 Nedaj sa premôcť zlom, ale stále premáhaj zlo dobrom.

Dalej mas v kontext 13 kap. Rimanom zapisane aj tieto slova. "9 Veď [zbierka zákona]: „Nedopustíš sa cudzoložstva, nezavraždíš, nebudeš kradnúť, nebudeš žiadostivý“ a akékoľvek je ešte iné prikázanie, je zahrnuté v tomto slove: „Budeš milovať svojho blížneho ako sám seba.“ 10 Láska nespôsobí blížnemu nič zlé; preto je láska naplnením zákona.
11 Toto [robte] tiež preto, lebo poznáte čas, že už je tu hodina, aby ste sa prebudili zo spánku, lebo teraz je naša záchrana bližšie ako vtedy, keď sme sa stali veriacimi. 12 Noc veľmi pokročila. Deň sa priblížil. Teda zoblečme skutky, ktoré patria tme, a oblečme si zbrane svetla. " (Rimanom 12 kap.)

"3 Lebo hoci chodíme v tele, nebojujeme podľa toho, [čo sme v] tele. 4 Lebo zbrane nášho boja nie sú telesné, ale mocné od Boha na borenie silných opevnení. 5 Lebo boríme úvahy a všetko povýšené, čo sa pozdvihuje proti poznaniu Boha, a privádzame každú myšlienku do zajatia, aby sme ju urobili poslušnou Kristovi; " (2 Korintskym 10 kap.)

(Efezanom 6:12) lebo nezápasíme s krvou a telom, ale s vrchnosťami, s mocami, so svetovládcami tejto tmy, so zlými duchovnými silami v nebeských miestach.

"Odkiaľ pochádzajú vojny a odkiaľ pochádzajú boje medzi vami? Či nepochádzajú z toho, z vašej žiadostivosti po zmyselnej rozkoši, ktorá vyvoláva boj vo vašich údoch? 2 Túžite, a predsa nemáte. Vraždíte a ste žiadostiví, a predsa nemôžete získať. Bojujete a vediete vojnu. Nemáte, pretože neprosíte. 3 Prosíte, a nedostávate, lebo prosíte na zlý účel, aby ste [to] mohli vynaložiť na svoju žiadostivosť po zmyselných rozkošiach.
4 Cudzoložnice, či neviete, že priateľstvo so svetom je nepriateľstvo s Bohom? Teda ktokoľvek chce byť priateľom sveta, stáva sa nepriateľom Boha. " (Jakub 4 kap.)

(Efezanom 2:2) v ktorých ste kedysi chodili podľa systému vecí tohto sveta, podľa vládcu s mocou nad vzduchom, ducha, ktorý teraz pôsobí v synoch neposlušnosti.
(1. Jána 5:19) Vieme, že pochádzame z Boha, ale celý svet leží [v moci toho] zlého.

(Ján 18:36) Ježiš odpovedal: „Moje kráľovstvo nie je časťou tohto sveta. Keby bolo moje kráľovstvo časťou tohto sveta, moji služobníci by boli bojovali, aby som nebol vydaný Židom. Moje kráľovstvo však nie je odtiaľto.“

"24 Pánov otrok však nemá bojovať, ale má byť ku všetkým jemný, spôsobilý vyučovať, ktorý sa ovláda za zlých okolností 25 a s miernosťou poúča tých, čo nie sú priaznivo naklonení. Azda im dá Boh pokánie, ktoré vedie k presnému poznaniu pravdy, 26 aby vytriezveli, [dostali sa] z Diablovho osídla a spoznali, že ich zaživa chytil, aby konali jeho vôľu." (2 Tim. 2 kap.)

"Peter a Ján im však odpovedali: „Posúďte sami, či je pred Bohom spravodlivé viac počúvať vás ako Boha. " (Skutky 4:19)
"Peter a [ostatní] apoštoli odpovedali a riekli: „Ako vládcu musíme viac poslúchať Boha ako ľudí. " (Skutky 5:29)

Jediny kdo ako verny krestan naplna toto uceni Krista a zachovava oddelenost od politiky tohto sveta a odmieta aj nasilie pachane fyzickymi zbranami je predovsetkym niekolkomiolionovy celosvetovy krestansky zbor Svedkov Jehovovych.

V danej veci je teda tento priklad Svedkov Jehovovych na zamyslenie aj pre veriacich CASD spojenych s tymto svetom ako sucast Babylonskej neviestky, co smilni s kralmi tejto zeme.

Na zamyslenie su aj tieto slova, ktore paradoxne napisal tento ATEISTA skumajuci historiu 2 sv. vojny.
13. 5. 2005 Skutečnými hrdiny druhé světové války byli Svědkové Jehovovi https://legacy.blisty.cz/art/23325.html
" Svědkové Jehovovi jsou v naší společnosti tabuizováni a skandalizováni do té míry, až jsou ve výčtech obětí holocaustu většinou pomíjeni, i když jim nejen v dějinách druhé světové války, ale celého dvacátého století patří mezi všemi křesťanskými církvemi místo nejčestnější. Neodmítali jen vojenskou službu, odmítali i vše, co s ní bylo byť jen vzdáleně spojeno - v širším smyslu slova řečeno, byť poněkud vulgárně, odmítli hajlováni en block, stejně jako později odmítli projevovat solidaritu komunistickému režimu a účastnit se aktivní služby v jeho ozbrojených složkách.

Jejich chování a osud až bolestně navozuje sugestivní otázku, kterou položil Alexandr Solženicyn ve svém legendárním Souostroví Gulag: "...Mohlo by k hrůzám stalinské diktatury dojít, kdyby každý člověk v každém domě popadl sekyru a touto sekyrou ubil prvního čekistu?"

Svědkové Jehovovi - jejichž nauka ve skutečnosti není o nic výstřednější než kterákoliv jiná v rámci křesťanských církví - však šli dále a vytrvali v postoji, který by schválil Gándhí jako Tolstoj. Během strašlivých událostí dvacátého století důsledně vytrvali v klidném naplňování prostého příkazu nezabiješ. A nejen nezabiješ. Nebudeš schvalovat zabíjení, nebudeš tolerovat a umožňovat zabíjení, nebudeš podporovat zabijáka, nebudeš ho chválit, nebudeš mlčet o vrahovi, že je vrah.

Který národ, jaká církev, se může pochlubit uskutečněním tak prostého a samozřejmého postoje obyčejné mezilidské slušnosti? Winston Churchill, strůjce fantasticky zbytečných a počtem obětí ohromujících bosporských jatek za první světové války, Rusko, nebo Spojené státy americké, které vždy počítaly jen své vlastní mrtvé? Vinen druhé světové válce a všem hrůzám dvacátého věku není ani Stalin, ani Mussolini, ani Hitler, ani Mao Ce Tung. Vina je kolektivní a nese ji každý, kdo tyto hrůzy umožnil, byť jen nepřímo.

Vinna je britská vláda, vinna je francouzská, vinny jsou Spojené státy, které by ještě dnes Hitlerovy nástupce klidně tolerovaly, pokud by jim nenarušovali obchodní zájmy. Nevím, jak bych se choval v časech okupace. Možná bych byl hrdina a možná kolaborant. Slušnost je mi lhostejná a moje vlastní jednání bylo nejednou v rozporu se zákonem. Vím však, že jsem nikoho nezabil, a doufám, že u toho zůstane. ...

Příklad církve Svědků Jehovových dává morální facku většině lidstva; s jejich pomocí by se nikam nedostal ani Hitler, ani Franco, ani císař Hirohito, ani US-prezident Johnson, kterému jsou neprávem upírány vavříny jednoho z nejhorších a nejkrutějších válečných zločinců v dějinách. Není nutné s nimi souhlasit, ani přistupovat na jejich vyznání, zaslouží si však respekt jako ti, kteří své morální zásady nepoužívají jako dobrou techniku k dosažení moci, neatakují státní struktury a zákonodárství svou dogmatikou, ale v okamžicích lámání chleba stojí na straně lidství tak samozřejmého, až je výjimečným, což prokázali ve zkouškách ohněm - a ne ledasjakým: byly to ohně v Osvětimi, Mauthausenu a na Majdánku. Stačilo málo, aby se tomuto ohni vymkli z moci: zvednout ruku k nacistickému pozdravu.

Duševně zdravý člověk by se neodvážil zlehčit utrpení žádné nevinné oběti. Zvláštní respekt si však zaslouží ti lidé, kteří - řečeno v tomto výjimečném případě křesťanskou terminologií - od sebe kalich hořkosti odvrátit mohli."

"10 Vtedy Šimon Peter, keďže mal meč, vytasil ho a udrel veľkňazovho otroka a odťal mu pravé ucho. Ten otrok sa volal Malchus. 11 Ježiš však povedal Petrovi: „Vlož meč do pošvy. Či vari nemám piť pohár, ktorý mi dal Otec?“" (Jan 18 kap.)

(Zjavenie 13:10) Ak [je] niekto [určený] na zajatie, odchádza do zajatia. Ak niekto zabíja mečom, sám bude zabitý mečom. Tu to znamená vytrvalosť a vieru svätých.

[log]

Karol, Tvoje cerveno cierne tapety nie su k teme prilis relevantne, pretoze sa vyjadruju k nasiliu v sukromnej sfere (medzi obycajnymi ludmi), pripadne si tam primiesal verse, ktore sa ani nevztahuju k realnemu svetu, ale ku svetu duchovnemu.

My vsak riesime otazku legitimnej moci - statnej moci, policie a armady. Otazka legitimneho nasilia v ramci statu je velmi zaujimava a mnohymi krestanmi uplne opominana tema. Urcite pacifisticke tendencie vyzeraju na prvy pohlad vabivo, ale v skutocnosti nemaju zaklad v Pisme. Sam som prekvapeny, pri citani textov, ako velmi ide Pismo "na ruku" statu, policii a armade. Otvaraju sa nam nove zaujimave myslienkove obzory, predovsetkym vidime, ako velmi sa ranna cirkev snazila najst sulad a mier so statom - rimskou risou. Som presvedceny, ze pribehy o rimskych stotnikoch, ktore som vyssie citoval, nie su v Pisme nahodou, ale su tu preto, aby ucili respektovat svetsku moc a vazit si ju. Nenachadzame ziadnu zmienku o tom, ze by krestan nemohol alebo nemal byt vojakom, policajtom, ci vyrobcom zbrani.

[Karol Schneider]

Karol, Tvoje cerveno cierne tapety nie su k teme prilis relevantne, pretoze sa vyjadruju k nasiliu v sukromnej sfere (medzi obycajnymi ludmi), pripadne si tam primiesal verse, ktore sa ani nevztahuju k realnemu svetu, ale ku svetu duchovnemu.

My vsak riesime otazku legitimnej moci - statnej moci, policie a armady. Otazka legitimneho nasilia v ramci statu je velmi zaujimava a mnohymi krestanmi uplne opominana tema. Urcite pacifisticke tendencie vyzeraju na prvy pohlad vabivo, ale v skutocnosti nemaju zaklad v Pisme. Sam som prekvapeny, pri citani textov, ako velmi ide Pismo "na ruku" statu, policii a armade. Otvaraju sa nam nove zaujimave myslienkove obzory, predovsetkym vidime, ako velmi sa ranna cirkev snazila najst sulad a mier so statom - rimskou risou. Som presvedceny, ze pribehy o rimskych stotnikoch, ktore som vyssie citoval, nie su v Pisme nahodou, ale su tu preto, aby ucili respektovat svetsku moc a vazit si ju. Nenachadzame ziadnu zmienku o tom, ze by krestan nemohol alebo nemal byt vojakom, policajtom, ci vyrobcom zbrani.

Kontext je vzdy pre spravne pochopenie nejakeho textu relevantny

Encyclopedia of Religion and War uvádza: „Najranejší nasledovníci Ježiša odmietali vojnu a vojenskú službu,“ pretože si uvedomovali, že by to bolo „nezlučiteľné s Ježišovým princípom lásky a príkazom milovať svojich nepriateľov“.

„Kresťanskí pisatelia žijúci pred Konštantínom [rímsky cisár, 306 – 337 n. l.] jednohlasne odsudzovali vojnové zabíjanie,“ píše sa v diele Encyclopedia of Religion and War. Zmena postoja nastala v období, keď sa rozmohlo odpadlíctvo, ktoré bolo predpovedané v Biblii. (Skutky 20:29, 30; 1. Timotejovi 4:1)

Svetská história poskytuje hojnosť dôkazov o tom, že raní kresťania zostávali politicky neutrálni a nezapájali sa do vojen. V knihe The Beginnings of Christianity (Začiatky kresťanstva) sa píše: „Zakladatelia kresťanstva úzkostlivo dbali na to, aby nevznikli žiadne tendencie zasahovať priamo do zavedeného politického poriadku.“ Podobne aj kniha On the Road to Civilization (Na ceste k civilizácii) poznamenáva: „Rané kresťanstvo nachádzalo málo porozumenia a málo priazne u vládcov pohanského sveta... Kresťania odmietali konať isté povinnosti rímskych občanov... Neprijímali politické úrady.“
Nemecký teológ Peter Meinhold sa o raných kresťanoch a vojenskej službe vyjadril: „Byť kresťanom a zároveň vojakom sa považovalo za nezlučiteľné.“ Jonathan Dymond v úvahe nazvanej „Skúmanie zlučiteľnosti vojny a zásad kresťanstva“ napísal, že po smrti Ježiša sa jeho nasledovníci istý čas „odmietali zapájať do [vojen] bez ohľadu na to, aké následky to mohlo priniesť — či pohanu, uväznenie, alebo smrť“. Dymond dodal: „Túto skutočnosť nemožno poprieť.“ Kresťania začali vstupovať do armády, až keď sa „kresťanstvo skazilo,“ uviedol pisateľ inej úvahy na túto tému.

Všimni si, čo o raných kresťanoch uvádza kniha On the Road to Civilization—A World History (Na ceste k civilizácii — dejiny sveta): „Kresťania odmietali účasť na určitých povinnostiach rímskych občanov. Kresťania... považovali účasť na vojenskej službe za porušenie svojej viery. Neprijali by politický úrad. Neuctievali by cézara.“

Ešte v roku 295 n. l. bol Maximilianus z Theveste, syn vyslúžilého rímskeho vojaka, povolaný do vojenskej služby. Keď sa ho prokonzul pýtal na meno, odpovedal: „Prečo chceš vedieť moje meno? Svedomie mi nedovoľuje vojenskú službu: som kresťan... Nemôžem slúžiť; nemôžem zhrešiť proti svojmu svedomiu.“ Prokonzul ho varoval, že príde o život, keď neposlúchne. „Nebudem slúžiť. Môžeš ma sťať, ale nebudem slúžiť mocnostiam tohto sveta; chcem slúžiť svojmu Bohu.“ — An Historian’s Approach to Religion (Historikov prístup k náboženstvu) od Arnolda Toynbeeho.

„Starostlivé skúmanie všetkých dostupných informácií ukazuje, že až do doby Marka Aurélia (rímsky cisár od r. 161 do r. 180 n. l.) sa žiadny kresťan nestal vojakom; a žiadny vojak, ktorý sa stal kresťanom nezostal v armáde.“ — „The Rise of Christianity“ (Vzostup kresťanstva).

„Raní kresťania neslúžili v ozbrojených silách. Roland Bainton poznamenáva, že ‚od konca novozákonnej doby do rokov 170–180 nie je dôkaz, že by kresťania slúžili v armáde‘. (Kresťanský postoj voči vojne a mieru [Abingdon, 1960], s. 67–8)... Swift hovorí, že Justín Mučeník ‚považuje za samozrejmé, že kresťania sa zdržiavali násilných činov‘.“

„Kresťania na začiatku neslúžili v ozbrojených silách,“ uvádza článok v časopise The Christian Century. Vysvetľuje, že neexistujú žiadne doklady o tom, že by pred desaťročím 170–180 n. l. kresťania slúžili v armáde. Článok potom dodáva: „Kresťania sa až postupne vzdali svojho odmietavého postoja k vojenskej službe.“

„My, ktorých život bol plný vojen, vzájomného zabíjania a každého druhu skazenosti, sme všetci na celej zemi zmenili svoje vojnové zbrane — svoje meče na pluhy a svoje oštepy na roľnícke náradie — a pestujeme zbožnosť, spravodlivosť, lásku k ľuďom, vieru a nádej, ktoré máme od samotného Otca prostredníctvom Toho, ktorý bol ukrižovaný.“ — Justín Mučeník v diele „Dialóg so Židom Tryfónom“ (2. storočie n. l.), The Ante-Nicene Fathers (Prednicejskí otcovia), Grand Rapids, Michigan; pretlač edinburského vydania z roku 1885, vydali A. Roberts a J. Donaldson, zv. I, s. 254.

„Dôsledne odmietali aktívne sa podieľať na civilnej správe alebo na vojenskej obrane ríše... Nebolo možné, aby kresťania prijali postavenie vojakov, sudcov či kniežat bez toho, že by sa zriekli väčšmi posvätnej povinnosti.“ — History of Christianity (Dejiny kresťanstva), New York 1891, Edward Gibbon, s. 162, 163.

„Vládcovia pohanského sveta neprejavovali raným kresťanom mnoho pochopenia a neboli im priaznivo naklonení... Kresťania odmietali účasť na určitých povinnostiach rímskych občanov... Neprijali by politický úrad.“ — On the Road to Civilization, A World History (Na ceste k civilizácii, dejiny sveta), Philadelphia 1937, A. Heckel a J. Sigman, s. 237, 238.

„Kresťania stáli ako kňazský a duchovný rod bokom od štátu a boli od neho odlíšení, pričom sa zdalo, že kresťanstvo môže zasahovať do občianskeho života iba jediným spôsobom, ktorý je, priznajme si, najčistejší, totiž snahou v stále väčšej miere praktickým spôsobom šíriť medzi občanmi štátu sväté zmýšľanie.“ — The History of the Christian Religion and Church, During the Three First Centuries (Dejiny kresťanského náboženstva a cirkvi počas prvých troch storočí), New York 1848, Augustus Neander, z nemčiny do angličtiny preložil H. J. Rose, s. 168.

„Kresťania odmietali... obetovať géniovi cisára — čo zhruba zodpovedá dnešnému odmietnutiu zdraviť zástavu alebo zložiť prísahu vernosti . . . Len veľmi málo kresťanov sa zrieklo svojej viery, hoci na tento účel zvyčajne býval v aréne oltár s horiacim ohňom. Stačilo, aby väzeň vhodil štipku kadidla do plameňa, a dostal Potvrdenie o obeti a bol slobodný. Bolo mu tiež dôkladne vysvetlené, že neuctieva cisára; iba uznáva božské postavenie cisára ako hlavy Rímskeho štátu. Napriek tomu túto šancu na únik nevyužil takmer žiadny kresťan.“ — Those About to Die (Tí, ktorí išli na smrť), New York 1958, D. P. Mannix, s. 135, 137.

„Akt uctievania cisára spočíval v hodení niekoľkých zrniek kadidla alebo v strieknutí niekoľkých kvapiek vína na oltár, ktorý stál pred obrazom cisára. Možno preto, že žijeme v čase, keď tieto veci patria dávnej minulosti, nevidíme v tom nič iné... ako zdvihnutie ruky pri zdravení zástavy alebo niektorého z významných vládcov štátu, prejav zdvorilosti, úcty a vlastenectva. Je možné, že väčšina ľudí v prvom storočí sa na to pozerala práve takto, ale kresťania nie. Tí sa na celú záležitosť pozerali ako na náboženské uctievanie, na uznanie cisárovho božstva a ako na niečo nelojálne voči Bohu a Kristovi, a preto to odmietali urobiť.“ — The Beginnings of the Christian Religion (Počiatky kresťanského náboženstva), New Haven, Connecticut 1958, M. F. Eller, s. 208, 209.

Na zaver velmi jednoduche slova Krista.
"34 Dávam vám nové prikázanie, aby ste sa navzájom milovali, tak ako som ja vás miloval, aby ste sa aj vy navzájom milovali. 35 Podľa toho všetci poznajú, že ste moji učeníci, ak budete mať lásku medzi sebou.“ (Jan 13 kap.)

Aku lasku prejavujes svoji bratom bliznym, ale aj nepriatelom, ked miesto posolstva pokoja o Bozej laske a milosrdenstve prichazas za inymi ludmi so zbranou v ruke a vykonavas nad nimi rozsudok smrti na prikaz nejakeho svetskeho vladcu ? Poveril ta snad Jezis Kristus, alebo Boh vynasat taketo rozsudky nad inymi ludmi ? K comu skutecne viedol Kristus svojich nasledovnikov a aky priklad im v tejto veci aj sam zanechal. Ten kdo skutocne nasleduje Krista vie, ze Boh prave jeho ustanovil za pravoplatneho sudcu a vykonavatela svojej vole a podla toho sa aj k inym ludom sprava. Respektuje svetske vlady a ich postavenie, ale nepodporuje ich nasilne konanie a sudy vynasane nad inymi ludmi i ked casto mozu priaznivo posluzit i pri ochrane jeho vlastneho zivota.

[Neregistrovaný]

https://www.youtube.com/watch?v=ZJSq1-k84_o

Místo mnoha slov stačí fakta.

[Karol Schneider]

https://www.youtube.com/watch?v=ZJSq1-k84_o

Místo mnoha slov stačí fakta.

A ty umis rozlisit, co je v tomto jednostranne kritickem dokumentu pravdou a co je lzi ? Umis rozlisit i co je polovicni pravdou, ktera v tendencnim podani muze byt jeste horsi nez samotna lez ?
Pro ocisteni vlastniho svedomi nachazis poteseni i v lzivych pomluvach jinych lidi a nezamyslis se pritom sam nad sebou a vlastni virou a vernosti vuci Bohu a Kristovi ?

Jestlize jsi vericim CASD mas ciste svedomi ve vsem co cinis ?

"26 Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný. 27 Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa." (Jakub 1 kap)

"4 Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha. " (Jakub 4 kap.)

"A zvolal silným hlasem a řekl: „Padl! Velký Babylón padl a stal se bydlištěm démonů a místem, kde se ukrývá každý nečistý výpar, a místem, kde se ukrývá každý nečistý a nenáviděný pták! 3 Vždyť kvůli vínu hněvu jeho smilstva padly všechny národy [za oběť] a králové země s ním smilnili a cestující kupci země zbohatli díky moci jeho nestoudného přepychu.“
4 A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který řekl: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran. " (Zjeveni Jana 18 kap.)

S cistym svedomim tvrdim, ze CASD je soucasti VELKEHO BABYLONU prave proto, ze jeji verici maji aktivni ucast na politice tohoto sveta i na valkach vedenych vladcemi tohoto sveta. Cest vyjimkam, co v teto veci odmitaji poslusnost i svym nabozenskym predstavitelum a vic poslouchaji sveho nebeskeho OTCE BOHA se svatym jmenem JHVH pak i jim ustanoveneho vodcu KRISTA a usiluji se o ciste svedomi a viru ve spojeni s laskou a bez pokrytectvi.

Skutecny krestan po vzoru Krista odmita od Satana i vladu v tomto svete, lebo vi, ze zmena neni mozna tim, ze se budeme klanet Satanovi, ale jedinemu pravemu Bohu JeHoVaHoVi a jeho pomazaneho prijmeme za sveho Krale i vykupitela.

"Opět ho Ďábel vzal s sebou na neobvykle vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu 9 a řekl mu: „To všechno ti dám, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“ 10 Potom mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘“" (Matous 4 kap.)

"""6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji, a dal jsi je mně, a zachovali tvé slovo. 7 Nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, je od tebe; 8 protože výroky, které jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali a určitě poznali, že jsem vyšel jako tvůj představitel, a uvěřili, že jsi mě vyslal. 9 Prosím za ně; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal; protože jsou tvoji, 10 a všechno mé je tvé a tvé je mé, a byl jsem mezi nimi oslaven.
11 A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a přicházím k tobě. Svatý Otče, bdi nad nimi kvůli svému vlastnímu jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako jsme my. 12 Když jsem byl s nimi, bděl jsem nad nimi kvůli tvému vlastnímu jménu, které jsi mi dal; a hlídal jsem je a ani jeden z nich není zničen, kromě syna zničení, aby se splnil [text] písma. 13 Ale nyní přicházím k tobě a mluvím o tom ve světě, aby v sobě měli v plnosti mou radost. 14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenávidí, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.
15 Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. 16 Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa. 17 Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. 18 Právě jako ty jsi mě vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa. 19 A posvěcuji se v jejich prospěch, aby také oni byli posvěceni pravdou.
20 Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo ve mne uvěří skrze jejich slovo; 21 aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal." (ev. Jana 17 kap.)

"...protože vzroste nezákonnost, ochladne láska většího množství. 13 Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn. 14 A tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec." (Matous 24 kap.)

[Neregistrovaný]

Odpověz, co je v dokumentu nepravda-třeba zda je nepravda manipulace s daty, jednání SJ s vyloučenými, zakrývání lží organizací.
Netapetuj fórum a jasně odpověz.

[ambassador]

Logu to co tu neustále řešíte s Karolom je úplně mimo. Problém, který se původně řešil je o vydělávání na zbrojním průmyslu pomoci investičního oddělení, které hledalo největší zisk. Neřeší se jestli má nebo nemá být zbrojní průmysl. V našem případě se neslučovalo "mírové prohlášení" s potřebou největšího zisku.
Každý dnes chápe, že finance se neukládají do "ponožky", že jdou do bank, kde se s tím dále nekontrolovatelně (vkladatelem) obchoduje-investuje.
Karol si na částečném pochybení v naši církvi vylepšuje svůj myšlenkový profil co by příznivec SJ a nechce připustit, že hříšnost je ve všech církvích.