Rodina - sexualita - manželství - společnost - církev

[justanotheruser]

On sa priznal na našej modlitebnej skupinke a čakal reakciu. Staršia konzervatívna časť sa zhodla že sa budú modliť za jeho problém, chlapec vstal a už neprišiel. Ked sa v zbore pýtajú čo o ňom vieme tak zamlčujeme problém lebo nevieme či je to správne ísť s tým na bubon. Keď sa na úlohách bavíme o gayoch tak sa bavíme ako o chorých ludoch. Pritom mám info že v niekde v Pražskom zbore bol pokrstený jeden lekár ktorý sa priznal že je gay. My sme na Slovensku 100 rokov pozadu, a vždy sme aj boli.

Obdivujem odvahu chlapca takto, v podstate, verejne priznať opačnú orientáciu. Rovnako tiež rozumiem jeho reakcii. Ale zaujímalo by ma, ako reagoval zvyšok modlitebnej skupinky...
Každopádne. Ak mu chce niekto pomôcť vrátiť sa späť do zboru, chlapec musí vedieť, že sa oňho reálne zaujímate a nesnažíte sa ho zmeniť alebo súdiť.

[ambassador]

Každý se narodí v nějakém prostředí s mámou a tátou, někdy i sourozenci. Jiný žije bez táty nebo bez mámy a dokonce někdy bez obou. Všude se setkáváme se zvyky, které nás formují a vytvářejí náš osobní pohled na život.
Pak někdy později to mezi dvěma "zajiskří" .Následuje život ve dvou, líbánky brzy přejdou a běžný život ukáže k jakému spojení došlo. Někdy se spojí dva tak silně odlišné protichůdné životní proudy, že to postupně musí do sebe narážet.
Dva lidé, muž a žena, různě odlišné osobnosti a povahy - není dobré a správné, když jedna osobnost "pohltí" tu druhou. Zůstaň sám sebou.
Čím to je? Návyk je železná košile a někdy je vnímán jako zákon. V náboženském prostředí je to podpořeno biblickými verši, někdy dojde na souboj veršů. V horším případě se používají ve stylu útočného klacku. Děti vyrostlé v takovém prostředí mohou být ochráněny jen úžasnou Boží Milostí. Nezáleží na tom, kde jsi se narodil, kdo jsou tvoji rodiče, jak tě pokřivili nebo jak se na tobě "vydováděla" společnost - přesto jsi Božím dítětem a On učinil všechno proto, aby tě legálně "adoptoval" zpět a vrátil ti tvou důstojnost. V jeho péči dojde k úžasným změnám, postupně pochopíš, že násilí, pomluvy, napadání, osočování, vytváření vyvolených, stranění...........není nic pro tebe. Zatoužíš po změnách ve svém srdci více než u ostatních -- setkal jsi se s Kristem a ve tvém srdci tají ledy nesprávného horlení po spravedlnosti, začínáš si uvědomovat velikost svého hříšného jednání více než druhých. Nebudeš netečný k dění na světě a v církvi, ale začneš znovu a jinak .- protože se učíš od samotného Krista. Přestal jsi opakovat poučky ze "školních náboženských lavic" . Jsi Božím vlastnictvím a On Svým Božským Programem restartuje tvoje myšlení? Tvoří nového člověka...

[ambassador]

V lidské měnící se společnosti dochází ke změnám pozitivním, ale i negativním ve všech oblastech života. Rozlišit dobré od zlého není jednoduché. Tam kde jsme prožili dětství, tam se formoval náš základ pro rozlišování dobrého od zlého. Částečně se to koriguje v manželství a v nějakém kolektivu. Kterým směrem? Tak to už je záležitost dominujících "vlivů". Mohou tu být i silní jedinci, představitelé, státníci, politici, duchovní, odborníci, atd. Pouze trvalý pozitivní vliv má jen Duch Svatý. Samotná Bible bez Ducha Svatého nemusí mít pozitivní vliv v použití vůči druhému člověku. Kdo by také negativně použil slova Bible proti sobě? Právě v tom je ten základní kámen úrazu používání Bible. Tady je možné vybrat si cestu lásky a nebo cestu nenávisti. Jen dvě možnosti, cesta lásky je cesta k životu. Největším působícím vlivem v našem životě je láska. Jedině ona zanechává hluboké pozitivní stopy v naši mysli.
S tím vším souvisí význam slova přirozené - nepřirozené. Žijeme v době kdy oblast sexu je neúměrně propagovaná. Každý člověk je bombardován sex-extrémy. Ve společnosti jsou tendence přesvědčit, že sex je priorita života. Ve společnosti jsou směry, které vybízejí k bezuzdnému užívání "života" bez zodpovědnosti k druhým a zvláště k dětem a mladým lidem.Někdy dáváme dohromady orientaci jedince s praktikováním dané orientace. Ve společnosti se propaguje i homosexualita, jako něco co je v naprostém pořádku. Je to propagace bez vnímání dlouhodobých negativních dopadů na jedince.
Homosexualita byla vyňata z medicínské diagnozy až na tlak ve společnosti. Vzhledem k tomu, že roste stále větší počet odlišné sex. orientace od přirozené, tak se není čemu divit.
Vztah lásky mezi dvěma jedinci a praktikování sexu, to jsou dvě odlišné záležitosti. Přirozený sex je pouze mezi mužem a ženou. Děti, které vyrostou v manželství muž/muž - žena/žena mohou dostat do života zmatené pohledy. jestliže viděly náznaky, praktikování nebo napodobování sexuálního spojení.
Chlapec vyrostly pouze mezi ženami, může a nemusí být zženštilý (a také obráceně dívka mezi muži).
Stále je to však sázka do loterie, ale je tu Boží Moc Lásky, která může změnit myšlení člověka. Možná se nezmění orientace, ale bude ji plně kontrolovat. Bude zmocněn Bohem k životu tak jak byl původně. určen. Správný pohled na homosexualitu není motivován nenávistí, ale láskou k člověku a ta se projevuje laskavým přijetím dané orientace s nesouhlasem praktikování. Zatloukáním (zapíráním?) si člověk nepomůže jen oddálí proces odsouzení dnešními zákoníky. Závěrem Ježíšovo: "Ani já tě neodsuzuji, nepokračuj v tomto směru." (parafrázováno)
Za povšinutí stojí to, že tato opovrhnutá žena následovala Ježíše, aniž by ji k tomu vyzval.

[ambassador]

Dětské období je na jednu stranu nádherný čas života, mají-li děti kolem sebe ten komfort rodiny.
Současně se u dětí projevuje vzdor, který má řadu podnětů. Určitě jste si všimli, co se u dětí
projeví, když mu vezmete nějakou hračku. Zvlášť když je to oblíbená hračka a zrovna se s ní
hraje. Reakce jsou různé. Začnou plakat, křičet, vztekat se a některé děti začnou svého rodiče i bít.
Většinou je dobrou radou: Chcete-li něco vzít, nabídněte něco lepšího. Někdy se to podaří. Dítě hračku upustí a chopí se nové. Jednoduše řečeno, nenechat dítěti prázdné ruce.
My dospělí se někdy také chováme v některých oblastech podobně jako děti.
Ve věcech víry to může být hodně poznatelné.
Pojetí nebo to, jak chápeme věroučné záležitosti, se stává základem na čem stavíme své věření.
Málo který člověk opustí stavbu, která mu dává jakousi jistotu nebo smysl, dokud nepozná to lepší, stabilnější.
Život víry je cesta - putování. Není a nemá to být stání u patníku, oltářů podél cesty. Patníky, oltáře jsou minulostí, lemující cestu zůstávající za námi. Jsou to vzpomínky našeho cestování, následování Boha. Člověk se nemůže vrátit v čase zpátky. Jděme vpřed a za námi zůstanou vzpomínky našeho někdy i dětského věření. Zde je dobré se i pousmát a děkovat Bohu za trpělivost, kterou s námi měl a má.
Vytvářejme v rodinách, ve sborech prostředí směřující k důvěře v Boha, aby každý jednotlivec mohl mít svůj osobní vztah s Bohem. Když pak přijdou různé i těžké situace v životě jedince, rodiny, církve obstojí důvěra v Boha přes veškerý pád nedokonalých konstrukci vytvořených v minulosti.

[Realista]

Ve vlákně "Čisté a nečisté" se objevila myšlenka o Kristu v souvislosti s ženěním.Jen drobná poznámka. To jestli Ježíš byl a nebo nebyl ženatý? V tom nevidím nějaký hlavolam. Na světě bylo a stále je dost těch, kteří vztah mezi mužem a ženou neřeší.

Pohled z zidovske strany:

"Byl Ježíš ženatý? Jsem si vědom, že již tato otázka sama o sobě způsobí u mnoha křesťanů šok. Pro křesťanského myslitele je taková otázka pohoršující a nesmyslná: Jak by si mohl "bůh-člověk" jednorozený "syn boží" najít rovnocennou partnerku? Nebo jak by se mohl bůh množit, a kdo by pak byli jeho potomci? Pro pozdější křesťanské teology je vše co souvisí se sexem a erotikou plné hříchu a špatné pověsti. Zatlačil je výraz agapé "křesťanská láska". Pouze osvícený cynik 18.století Casanova si mohl ve episodě Teoložka položit následující otázku (i když nebyla docela vážně myšlena)
"Jaká by asi musela být Ježíšova manželka? Osobně kladu tuto otázku bez jakékoli frivolnosti. Tomu je na hony vzdálená. Vycházím z kulturněhistorických souvislostí.

Ježíš byl svými učedníky i velkým zástupem následovníků oslovován jako rabi. Neženatý rabi je ale sotva myslitelný. (Ježíš byl poslední generace, kde ještě tímto titulem bývali oslovováni i laici). Talmud odsuzuje neženatého muže ostrými slovy: "Kdo nemá manželku, je bez radosti, bez požehnání, bez štěstí, bez Tory, bez hradeb proti žádostem... Muž bez ženy není člověkem." Babylonský Talmud, traktát Jevamot 62b.
Uvažujme: Kdyby Ježíš nebyl ženatý, nezeptali by ho učedníci na tento nedostatek? A především jeho protivníci: v hádkách by mu nevytkli, že ve svém životě nesplnil základní povinnost rabínského katalogu povinnost?:
"Pru u:revu" - buďte plodnými a množte se!
Protivníci mu snadno a velmi rádi vyčítali, že on i jeho učedníci jsou nedbalí v zachovávání Zákona; že si jeho učedníci vždy před jídlem nemyjí ruce, že trhají v sobotu klasy, že on sám v sobotu uzdravuje - i tam, kdy nešlo o bezprostřední nebezpečí života, že sedá za jedním stolem s celníky, hříšníky a lehkými děvčaty.
Nebylo by mu jeho bezženství argumentem k vytkám ze strany žalobců? O tom nečteme ani slova.
Přiznávám, že v novozákonních spisech o nějaké Ježíšově manželce a jeho dětech také nic nečteme. To zcela koresponduje s tím, že se také nedovídáme ani slovo o manželkách jeho učedníků. Že by všichni zůstali svobodní? To by bylo proti zvyklostem oné doby i všech staletí ostatních! To nemůžeme v žádném případě přijmout. Nepřímo se dovídáme, že Petr ženatý byl.
Ježíš uzdravil jeho tchyni! A přece o Petrově ženě není přímo ani zmínka. Stejně tak nevíme nic o ženách velkých znalců Písma a mudrců v Izraeli do doby Ježíšovy, není nám nic známo o manželce Hillelově nebo Šamajově.
Čteme jen o manželce rabiho Meira Beruji. Je zvlášť uvedena jako příklad vzdělané ženy, ale i jako výstraha. O ženě rabiho Akiby víme, že byla dcerou bohatého Kalby-Sebuji.
Provdala se za chudého pastevce a dopomohla mu ke studiu. To vše jsou jen strohé výjimky, V Talmudu se objevují stovky jmen mudrců, ale žádné informace o jejich ženách, není myslitelné, aby všichni byli svobodní.
Ze všech učitelů Talmudu byl neženatý pouze jediný Ben Azaj - (2.století občanského letopočtu), kterého proto káravě žádali o vysvětlení. Viz Talmud B. traktát.Jebamot 63b.
Proč by tedy mělo být něco psáno o manželce rabi Ježíše z Nazaretu? Ale vždyť doba jeho veřejného působení byla příliš krátká. Mlčení o ní není očividné, ale dá se objasnit.
Mladá žena musela zůstat doma u dětí, zatímco ovdovělá tchyně se připojila k synovým učedníkům. Je také pravdou, že není zmínka o Ježíšově ženě pod křížem -ani to nás nesmí udivit, nebylo to v té době pravidlem, a navíc, jak už jsem se zmínil, musela se starat o početnou rodinu. Úplně stačilo, když pod křížem stanula matka. Náboženskou povinností každého (židovského) muže je zplodit minimálně jednoho syna a jednu dceru. Ale to je absolutní minimum, čím víc dětí, tím líp. Podobně je tomu i dnes u ortodoxních či chasidických rodin.
Z tohoto prostředí je znám i následující vtip: Chasidická žena se šesti děti nastupuje v New Yorku do autobusu veřejné dopravy. Do strojku zasouvá k označení jednu jízdenku za druhou. Zatímco řidič vyčkává, jeden z cestujících znervózní: "Paní, to jste nemohla nechat polovinu těch dětí doma?" Chasidská žena souhlasně přikývne a odpoví: "Však jsem taky nechala!"

Jsem tedy toho názoru. že Ježíš z Nazaretu ženatý byl, jako každý jiný rabi v Jisraeli. Jinak by učedníci i protivníci měli otázky typu proč se odchýlil od všeobecného obyčeje.
Mimo to Ježíš pronáší tak úchvatně hluboká slova o manželství! "Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou a přidrží se manželky své i budou jedno tělo", -a dodává: "A tak již nejsou dva ale jedno tělo, A protož,co Bůh spojil,člověk nerozlučuj!" (Matouš l9,6 srovnej Geneze 2,24)
Mluvil by tak muž, kterému bylo ideálem neženění se? Ježíš jde tak daleko, že rozvod dává jen na úroveň ústupku tvrdosti srdce. Říká: "ale od počátku nebylo tak. Proto pravím vám: Že kdokoli propustil by manželku svou-leč pro případ cizoložství a jinou pojme, cizoloží" (Mt l9,8)
Ą rozhovoru o manželství, rozvodu a svobodě jak nám uvádějí Matouš 19 a Marek 10 připouští Ježíš pouze nezpůsobilost pro manželství impotenci či eunušství.

Ježíš rád volí ve svých podobenstvích obraz ženicha, který prožívá hodiny před svatbou
I sebe označuje jako ženicha (Mt 9,15; Mk 2,19; Lk 5,34 atd.)
Také poslední kniha Nového zákona mluví o svatbě Beránkově a uzavírá: "A duch i nevěsta řkou: Pojď!"
Na to odpovídá eschatologický "Kristus": "Jistě přijdu brzo".Zjevení 22,17-22b.

Na sklonku dnů sám sebe zve ženichem, který si toužebně přeje mít nevěstu a vejít k ní. Všeohny tyto obrazy se málo hodí na neženatého Ježíše, jenž neví nic o svatební noci, souloži a manželském soužití.
Musíme se oprostit především od představy, že ženatý Ježíš by byl pro své okolí jakýmkoli způsobem pohoršující. Opak je pravdou. Také tady platí slova Julia Wellhausena v úvodu k výkladu třech synoptických evangelií (1905)
"Ježíš nebyl žádný Kristus, nýbrž Žid, nehlásal žádnou novou víru, ale učil jak plnit vůli Boží." Vůle Boží byla pro něho jakožto Žida skryta v Toře a ostatních svatých spisech. Jak by to také mohlo být jinak? Ježíš čerpal z moudrosti a z názorů Tory, potažmo celého tanachu (zkratka Tora - neviim ve chetuvim = Starý zákon, mišny, která sice ještě nebyla kompilována ale byla známa jako ústní Tora a nanejvýš ještě z palestinských apokryfů a pseudografů staršího druhu které byly již tenkrát rozšířeny především mezi vzdělanci, ale i prostým lidem.
Ony spisy byly v jeho době považovány za svaté. Nikde v nieh nenajdeme ideál bezženství. Na to nesmíme zapomenout!
Zcela závěrem bych se pokusil odpovědět, proč zejména katoličtí duchovní neradi mluví o Ježíšovových sexuálních aktivitách. Zejména v této církevní denominaci je považováno panenství a panictví za nedostižitelný ideál. Člověk, který sexuálně abstinuje je považován za duchovně čistějšího, než ten, který obcuje se ženou. Asketismus, vytrvalé modlitby, půsty, opuštění rodin - to byly podmínky různých řeholí.
Po mých zkušenostech, které mám z různých rozhovorů z křesťany, vyplývá, že na Ježíše hledí jako na křesťana a ne na žida. Dokonce mi několik z nich řeklo, že když se nechal pokřtít, tak už nemohl být židem.
Největším zlem je neznalost. Tito lidé neznají smysl a účel židovské rituální lázně mikve, neznají učení Hillele ani Šamaje a nemohou ani tušit, jak Ježíš svým učením vede s těmito školami rabínskou disputaci. "

[ambassador]

Tajemství existence Ježíše Krista je velmi dobře rozkrytá v evangeliích, která jsou potřeba číst od začátku až do konce. Jde také o dobrou znalost tehdejších zvyků.
Klíčová je i znalost významu slova spravedlivý v daném židovském prostředí. Pochopením tohoto slova se rozšíří pohled i do života Ježíše Krista.
Zabývat se Kristem ve spojitostí s titulem rabín a nutností být ženatý je výhybka na vedlejší kolej. Občas se stane, že nějaký článek, kniha nás může poslat na slepou kolej.
Učitel kolem sebe shromáždil ty které chtěl učit. Jan křtitel měl také své učedníky.
Jsou učitelé uznaní a neuznaní. Kristus nebyl uznán rabíny tehdejší doby a oni ho tak neoslovovali. V evangeliích je jen nepatrný výskyt slova rabbi a to od těch, kteří ho přijali. Podobně je to se slovem mistr. Větší výskyt má slovo učitel, ale i tam je to poznatelné.
Zcela určitě existují informace různého druhu. Vždy jde také i o to čemu uvěřím a čemu chci věřit.
Uvěřit osobně ve Spasitelnou moc Ježíše Krista je vnitřní zápas člověka. Ten se neděje pod záplavou informací, ale tichým působením Ducha Svatého. Je to vnitřní zápas mezi vlastní spravedlností a nabízenou spravedlností od Ježíše Krista. Je to hluboké usvědčení o mé vlastní pokřivené spravedlnosti působením DS ve mě o kterém v první fázi nemusí naše okolí nic vědět. Postupně se začnou projevovat plody práce DS v našem srdci a začnou prosakovat na povrch. Tento proces trvá celý život v němž vedeme zápas o vlastní rozhodnutí připojit se trvale k Bohu. Buď jen mluvit o Bohu a nebo se rozhodnout pro Boha.
Můžeš se seznámit se zprávou evangelia, ale moc evangelia tomu může chybět. Je to dáno nepochopením toho že evangelium může zůstat jen informací bez proměňující moci.

[ambassador]

Nikdo nežije sám sobě. Není úplně správné tvrdit, že intimní-sexuální oblast jedince nemusí nikoho zajímat. Všechno co děláme ovlivňuje i ostatní. Důsledky intimního-sexuálního chování dopadají na lidstvo v daleko větší míře než se nám může jevit. Manželství je pouze mezi mužem a ženou. Společnost v tomto směru pozměnila zákon na registrované partnerství. To bude další negativní dopad na celou společnost.
Zlo je někdy zabaleno do obalu dobra. Lidstvo si neví rady s důsledky zla.
Všechno co lidé dělají-děláme proti přírodě, proti přirozenosti. se negativně vrací několikanásobně. Vymýšlíme a vymýšlíme zábranu proti zlu a nejde to. Použití ochranných prostředků mělo, má zabránit početí. Ve skutečnosti podporuje nemravnost. Podporuje nezodpovědnost, nezdrženlivost mladistvých. Proti zlu neexistují zábrany.
Zákon o registrovaném partnerství nevyřeší problém dětí bez rodičů. Naopak v budoucnu může rozmnožit odlišnou orientaci.
Něco úplně jiného je přístup člověka a společnosti k jedincům s vybočeným postojem a chováním. To samé se týká církví. Jedno je milovat tyto jedince a druhé je schvalovat a umožňovat šíření něčeho co devastuje společnost. Umožnit těmto lidem přístup ke spáse, ke Kristu dělá divy ve společnosti.
Vzhledem k tomu, že v rozhodujících postech jsou různí lidé a navíc je snaha být demokratičtí, tak se není co divit takové negativní progresi.

[log]

Nikdy som prilis nepochopil, preco si niektori krestania osvojili tak materialisticke temy ako je "rodina" ci "zdravie". V Biblii sa prakticky s tymito temami nestretame. Castejsie sa stretneme s temou "spravedlivosti" ci "prava". Paradoxne tieto agendy nie su velmi pretraktovane.

Hospodin ti oznámil, človeče, čo je dobré a čo žiada od teba: len zachovávať právo, milovať láskavosť a v pokore chodiť so svojím Bohom.

A iny prorok vravi

Učte sa robiť dobro, domáhajte sa práva, pomáhajte utláčanému, vymôžte právo sirote, obhajujte vdovu!

Mozme sa pytat, ci napriklad dnes nie su utlacani povedzme homosexuali, ktori nemaju zaujem o vztah s partnerom kompatibilneho pohlavia, ale radi by tazili rovnako z majetkovych vyhod, ktore poskytuje manzelstvo.

[ambassador]

V současné době je zákon o instituci partnerství. Tento zákon řeší majetkové a jiné vztahy.
Žel to některým nestačí, chtějí být nazváni co by "manželé". To je v pořádku, měnit náplň významu slova manželství? Vystavit společnost veřejnému prznění instituce manželství?
Buď řešíme utec - matka - děti a nebo majetek partnerů stejného pohlaví.
Zrovna tak by se mohli ozývat muži s větší touhou po sexu a manifestovat pro uzákonění mnohoženství.
Demokracie není schopna vyřešit lidské úchylky. Stát ve kterém je snaha vyřešit všechny lidské touhy, začne někdy bourat i to co je osvědčené. Lidská mysl (nejvíce dětská) si snadno zvyká na zlo kolem sebe a vstřebává ho do sebe. Běda státu, který legalizuje něco co je evidentně proti fyzickému nastavení v lidském těle.

[ambassador]

V rodině, v církvi ve společnosti, kde máme domovské právo, musíme mít možnost beze strachu vyjádřit svůj názor.
Není-li ta možnost dána i dětem úměrně k jejich věku, když se o věcech diskutuje, tam mají děti absenci své důležitosti podílu na rozhodování. Neučí se tedy důležitosti rozhodování a plánování.
Vědomí, že s mým hlasem se počítá, má vliv na soudržnost a věrnost.
Každý rodič je v nebezpečí vychovávat své děti ve "skleníku" a nebo je "vyhodit" na pospas ulice.