Když jsem působila v KE, tak jsme se lidem ve dveřích představovali zhruba takto: "Dobrý den, jmenuji se ..... a jsem z občanského sdružení Život a zdraví. V těchto dnech s vědomím starosty vaší obce (ideálně) děláme zdravotní osvětu. Můžeme na chvilku?"Tomáš Plechatý napísal:To že jde o první kontakt a navázání rozhovoru vím, ale právě tento přístup: ,,dobrý den probíhají dny zdraví, nechcete si nechat zdarma změřit....." ve skutečnosti mají pořadatelé v úmyslu a modlí se, za to, aby získaly další ,,duše" pro Krista - se mi nezdá být příliš fér.
Pokud tam bylo spojení "s vědomím starosty vaší obce", procento vstupu do bytů lidí se velmi navýšilo.
Mně tento přístup také nesedí, na druhou stranu ať se zvěstuje Kristus jakýmkoli způsobem. Není vyloučeno, že skrze "dny zdraví" také někdo uvěří.
Pamatuji si na jednu sestru, která vymyslela vlastní způsob evangelizace. Neskrývala se za žádné občanské sdružení, a napřímo řekla, že je od adventistů a že by si s lidmi ráda promluvila. Myslím, že procento vstupu do bytů měla dost velké...už si to moc nepamatuji. Ona spolupracovala s církví, měla vytištěné nějaké letáky, které jsem na cestách používala i já. Pokud tato sestra pracuje tímto stylem i dnes, tak jí dál fandím. Je to odvaha, protože lidé dnes nemají církve moc v lásce. Ale myslím, že je velmi osvobozující být čitelný, píšu i z vlastní zkušenosti. Když jsem chodila s knihami, prožívala jsem ne malou míru stresu, že se mám dostat od zdraví k duchovnu a k přijatelnému způsobu, jak vytáhnout knihy a začít nabízet.
Myslím si, že církev hledá přijatelnou formu, jak oslovit sekulární společnost. Ono říct, že jsem od adventistů možná někdy znamená, že člověk bude mít automaticky předsudky a nebude ani poslouchat, než když se k duchovnu dostane člen církve přes to zdraví. Společnost má předsudky i vůči katolíkům, kteří jsou nejpočetnější křesťanskou skupinou, natož vůči menším církvím, které spousta lidí ani nezná a neví, co od nich čekat.
Oslovit sekulární společnost není lehké. Myslím, že je i dobré, když církve organizují třeba příměstské tábory nebo jiné aktivity. Osobně však upřednostňuji hlásat bláznovskou zvěst, než být "přijatelná". Podle mě může církev oslovit lidi právě tehdy, když bude "bláznovská" spíš, než když se bude snažit být "přijatelná". Ano, vím, že skeptici očekávají argumenty, které nejsou hloupé, a že je třeba mluvit jejich řečí - to teď ale nemám na mysli. Mám na mysli nestydět se za to, že jsem křesťan. Bude-li církev plná opatrné skepse, těžko skeptiky osloví, protože se od nich nebude ničím lišit.