Z mého úhlu pohledu se jedná o organizační záležitost. Zkusme se podívat na argumenty.
1. Argument (ne)rovnosti delegátů volených a ex officio. Konference není „referendem“ a každý z delegátů je na konferenci sám za sebe. Nemá závazek, hlasovat podle přání svých voličů-členů sboru. U volených delegátů je možné zvažovat, nakolik byli nominování pro své postoje. Volení delegáti by měli být srozuměni s většinovými postoji ve sboru, případně s body do agendy, připravenými jejich sborem. Ale není to pravidlo. Totéž může platit pro kazatele, ač nejsou voleni. Jmenovaní delegáti (administrátoři, vedoucí oddělení a institucí) jsou odpovědni pouze svému svědomí, případně mohou mít silnější zájem na tématech, která se jich „služebně“ dotýkají.
2. Je pravdou, že v případě parlamentních nebo obecních voleb bychom s „jmenovanými“ voliči neuspěli. Ale třeba výběr delegátů na sjezd politické strany zná princip zástupců oblasti k tomu členů politického vedení. Zákonodárný sbor ve Velké Británii má Dolní Sněmovnu a Sněmovnu Lordů.
3. Nominace volených delegátů: V podstatě mohou být použity dvě možnosti-členské shromáždění vybírá z pléna a hlasuje, nebo výbor sboru připraví kandidátku a o té se hlasuje. Který způsob je více „demokratický“? A který má předpoklady zvolit „nejlepší“ delegáty? Výbor, ovlivněný kazatelem, může navrhnou „poslušné ovečky“ nebo „spřízněné duše“. Nebo se poctivě snažit vyvážit poměr tradicionalistů a progresivistů, mužů a žen, mladých i dříve narozených. Plénum může navrhnout lidi neschopné dialogu, upřímné, ale naivní, nebo prostě pojedou ti, kteří mají zájem a čas. Může však mít také „šťastnou ruku“… U většiny sborů do 100 členů je těžké najít 1-2 lidi, kteří splní všechny požadavky (malé sbory totiž volbou delgují jednoho, maximálně dva delgáty). Jak lze demokratickou volbou rozeznat lidi duchovně zaměřené, „naslouchající vanutí Ducha“, citlivé k potřebám „těch druhých“, majících nadhled i potřebnou perspektivu??
4. Argument loajality-zdá se, že silnější loajalita je dána pracovními vztahy a jistou závislostí v rovině existenčního zajištění. Je otázkou, zda je vyvíjen tlak ze strany vedení nebo výborů organizačních složek. Mám za to, že není. Kromě toho existuje „vnitřní loajalita“, pocit kolegiality, odpovědnosti, uznávání autority. Velmi záleží na osobnostech. Obdobné vazby mohou být i mezi členy a kazatelem, mezi členy určitého sboru, regionu, určitého věroučného směru apod.
5. Pokud se přikloníme pouze k principu volených delegátů, stanovíme kvóty, omezující počet zaměstnanců a smluvně vázáných členů (pracujících na dohodu apod.) tak, aby nepřekročil počet delegátů bez těchto vazeb? Nebo má být delegátů „závislých na zdrojích“ pouze třetina, čtvrtina, desetina? Nebo je to jedno, hlavně že prošli volbou?
6. Pokud má být na konferenci skutečná možnost volby mezi různými systémy nominace delegátů, je třeba na návrzích „zapracovat“. Měly by být dopředu připraveny argumenty ve prospěch stávajícího uspořádání a to samé u nového návrhu. Měla by být k dispozici analýza, co vše je třeba změnit z hlediska předpisů, jaké jsou případné náklady změny. Pokud nebude dopředu zpracován podrobný návrh změny, je třeba zvážit, kdo jej připraví, podle jakého zadání, do kdy bude návrh připraven, jak bude přijat a kdy začne platit.
7. Organizační změna v případě nominace delegátů je nejspíš možná. Cestu lze při „dobré vůli“ nalézt i kdyby se v Pracovních předpisech (Working Policy) psalo, že stávající způsob je jediný správný...
8. Možná je žádoucí změnu vyzkoušet. Může to být cesta ke změně a změna bude „k lepšímu“. Jako skeptik dodávám-možná se změní jen předpisy, ale skutečná změna v myšlení a praxi nenastane. Možná nastane změna, ale zafunguje Murphyho pravidlo, že každá změna fungujícího systému je k horšímu.
9. Přesto podporuji, aby návrh sboru Sokolov konference Unie projednala a rozhodla. Ostatně náš sbor také zvažuje obdobný, poněkud jinak formulovaný návrh.
?