Umývanie nôh

[Neregistrovaný]

Ještě jeden poznatek k VP. Měli jsme ve sboru bratra, který si nejen umýval nohy s bratry, ale pak si šel umýt nohy i s manželkou, pokaždé jsme na ně čekali, protože i přes velký spěch to nelze časově zvládnout. Vzhledem k jeho dalším projevům se domnívám, že v umývání viděl něco víc, než tomu přísluší.
Umýval jsem si s ním jednou i nohy, nebylo mi to příjemné, nešlo z jeho strany pouze o umytí chodidel po kotníky, ale umýval mi i lýtka a bylo vidět, nebo to tak hrál, že to "prožívá". Dnes je to ve sboru naštěstí jiné, v radostném duchu a nikdo nesleduje, zda si někdo nohy myl či nemyl a už vůbec ne, že by někdo dával podmínky pro přijetí chleba a vína.

[log]

Dušan Seberíni napísal:

Príbeh 1
...
Na tej chate sa VP vtedy nekonala. Do pozdného večera rozoberali otázku umývania nôh a iné detaily VP. Došli jednomyseľne k tomu, že umývanie nôh a VP sú dva rozdielne akty. Došli jednomyseľne k tomu, že umývanie nôh nesmie byť podmienkou pristupovania k VP. Ale na VP už bolo pozde. Išli spať. A tá sestra?
Možno skorej narodení vedia o koho ide. Možno ešte aj dodnes sedáva vo svojom zborčeku, ale VP sa nezúčastňuje.
Neviem, či bola vylúčená, ale vtedy ju temer všetci v jej zbore obvinili, že tam nemala čo hľadať, a nemala tam brať bez dovolenia šťavu a chlieb. Lebo VP sa nemá (nesmie) vysluhovať na chate.

Milí ACOSTYMáci,
toto nie je skutočný príbeh.
Napísal som to len ako ilustráciu (vtipnú všakže?),

Bolo by to vtipne, keby to nebolo smutne. Ale loz je proste smutna.

[mikim]

Ještě jeden poznatek k VP. Měli jsme ve sboru bratra, který si nejen umýval nohy s bratry, ale pak si šel umýt nohy i s manželkou, pokaždé jsme na ně čekali, protože i přes velký spěch to nelze časově zvládnout. Vzhledem k jeho dalším projevům se domnívám, že v umývání viděl něco víc, než tomu přísluší.
Umýval jsem si s ním jednou i nohy, nebylo mi to příjemné, nešlo z jeho strany pouze o umytí chodidel po kotníky, ale umýval mi i lýtka a bylo vidět, nebo to tak hrál, že to "prožívá". Dnes je to ve sboru naštěstí jiné, v radostném duchu a nikdo nesleduje, zda si někdo nohy myl či nemyl a už vůbec ne, že by někdo dával podmínky pro přijetí chleba a vína.

Vypadá to, že pokud si myji nohy dvě sestry nebo dva muži, že to má docela teplý nádech, kdoví co by mu ještě umyl od kolen výš , kdyby tam byli jen sami dva bratři jak se patří... , špinavé nohy si může umýt každý sám, ale když je nemá nikdo špinavé, protože si je umyjí v sobotu ráno doma pro jistotu, aby jim pak při tom mytí ve sboře náhodou nesmrděly a pak si je nechají umýt znova je to podle mne úplně na palici. Sloužit si umýváním nohou je podle mne úplně na hlavu a jen zavedený v církvi dlouholetý zvyk plnit Ježíšova slova doslova a do písmene. Bez tak u toho všichni jen drbou (co jiného, že?). Mám ten dojem, že kdysi dávno snad ještě za komančů si chodili mýt nohy ti co byli rozhádaní, aby se usmířili, ale dnes nic takového nepozoruji, někdo z Vás ano?
Umytí noh rozhodně podle Písma není podmínkou pro přijetí chleba a vína, nic jsem tam o tom takového nečetl.

[Milan]

Rozbor toho, proč zachovávat nebo odmítnout tradici církve, která jako součást Večeře Páně stanovila i mytí nohou, jsme si mohli přečíst.
V našem sboru slouží při Večeři Páně kazatel, starší a diakoni, neboť je nás mnoho…Příprava obřadu, tedy pečení chleba, obstarání kvalitní hroznové šťávy, příprava a „prostření stolu“, stejně jako přípravy k umývání nohou vyžadují preciznost, organizaci a spolupráci. Obdobně i rozdělení úkolů pro vysluhující. Bez osobní duchovní přípravy a přemýšlení o významu symbolů, Kristova odkazu, Boží lásky k nám, bez společných proseb o Boží přiznání se by naše příprava i služba byla marná. Byli bychom jako servírky a číšníci, případně lazebníci, dost podprůměrní…
Jak se sami připravujeme na Večeři Páně, nakolik promýšlíme dopředu svou účast, na co vše se připravujeme, za co a kdy se modlíme…Jak se chováme během obřadu, co se nám hodní hlavou, o čem mluvíme během umývání nohou, čím je pro nás obřad požehnání…
Je umývání nohou příležitost ke sdělování novinek, nebo se při něm snažíme dohnat to, co jsme uplynulé čtvrtletí zanedbali? Bereme umývání nohou jako přestávku mezi kázáním a vysluhováním, jako nutné zlo, zvyk odporující naší době a kultuře? Je pro nás Večeře Páně obřadem, který je určen k našemu očištění od hříchu? Na jak dlouho? Je rozhodování o tom, „kdo je hoden přistoupit ke stolu Páně“ na kazateli nebo vysluhujících? Je třeba zhodnotit lahodnost pokrmu a nápoje? …
Myslím si, že názorů na to, co bychom měli dělat nebo nedělat a proč, stejně jako „pikantních“ nebo úsměvných příhod, a také otázek, ať těch hlubokých nebo těch více či méně klouzajících po povrchu, lze najít mnoho...
Přes všechna omezení a symboliku obřadu a všechny nedokonalosti, které jej provází je podle mne tím ústředním toto: Je pro nás Večeře stolováním s Mistrem? Je pro nás svědectvím i vyznáním o sounáležitosti se společenstvím církve, Kristovy nevěsty, a zároveň skupiny trosečníků...? Obnovuje nebo mění něco v našich životech? Je pro nás příslibem nebeské hostiny?

[ambassador]

Snad by stálo za to dohledat vznik a okolnosti této tradice v historii naši církve.
Pokora se nedá nařídit.
Pokora nejde časově naplánovat, uskutečnit ve vztahu k druhému..
Naplánovaná pokora je na hraně okázalosti a divadelnosti.
Pokora není pravidelně se opakující stejný jev. každý okamžik života ve vztahu k druhým je odlišný a neopakovatelný.
Pokoru nejde divadelně režírovat neboli napsat přesný scénář s úkony pro jednotlivce.
Pokora je stav naši mysli, který se projeví v choulostivých neplánovaných situacích našeho života.
Pokora je výsledek působení Ducha Svatého v našem životě.
Pokora nemůže být organizovaná církevní organizační strukturou.
Když už řešíme praktický příklad umývání nohou, tak je potřeba zdůraznit proč to Kristus udělal?
Ze všech těch oddílů, které se zabývají službou a pokorou vysvítá, že velikost člověka se projevuje ve službě druhým v jejich konkrétních potřebách.

[Karol Schneider]

"4 vstal od večeře a odložil své svrchní oděvy. A vzal ručník a přepásal se. 5 Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a osušovat je ručníkem, kterým byl přepásán. 6 A tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, umýváš mi nohy?“ 7 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Nyní nerozumíš tomu, co dělám, ale potom porozumíš.“ 8 Petr mu řekl: „Jistě mi nikdy nebudeš mýt nohy.“ Ježíš mu odpověděl: „Pokud tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“ 9 Šimon Petr mu řekl: „Pane, nejen mé nohy, ale také mé ruce a hlavu.“ 10 Ježíš mu řekl: „Kdo se vykoupal, nepotřebuje víc než si dát umýt nohy, ale je zcela čistý. A vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11 Opravdu znal člověka, který ho zrazoval. Proto řekl: „Ne všichni z vás jsou čistí.“
12 Když jim tedy umyl nohy, oblékl si svrchní oděvy a položil se opět ke stolu, řekl jim: „Víte, co jsem vám učinil? 13 Oslovujete mne ‚Učiteli‘ a ‚Pane‘ a mluvíte správně, neboť jím jsem. 14 Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy. 15 Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám. 16 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Otrok není větší než jeho pán, ani ten, kdo je vyslán, není větší než ten, kdo ho poslal. 17 Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to." (ev. Jana 13 kap.)

Tato udalost skutecne ma urcitou symboliku, kterou muzeme pochopit i v dalsich slovech zapsanych v inspirovanem Bozim slove pravdy.

(1. Petra 5:3) ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.

(Matouš 20:26) Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem,

(Lukáš 9:48) a řekl jim: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá [také] mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá [také]
toho, který mě vyslal. Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“

(Lukáš 22:26) Takoví však nemáte být. Ale ať ten, kdo je mezi vámi největší, se stane jakoby nejmladším a ten, kdo jedná jako představený, jako ten, kdo slouží.

(Římanům 12:10) V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.

(Galaťanům 5:13) Byli jste ovšem povoláni ke svobodě, bratři; jen této svobody nepoužívejte jako popudu pro tělo, ale láskou služte jeden druhému jako otroci.

(1. Petra 5:5) Podobně se vy, mladší muži, podřizujte starším mužům. Všichni se však přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.

Jednalo se tedy o lekci pokory a ne o nejaky ritual, ktery by bylo zapotrebi kazdorocne opakovat.

"13 Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšníky.“" (Matous 9 kap.)

Podobne slova jak ty co Jezis dodatecne v dane souvislosti rekl svym ucenikum jim rekl uz i predtim.

"vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. 9 Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský. 10 Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘, protože váš Vůdce je jeden, KRISTUS. 11 Ale největší mezi vámi bude vaším služebníkem. 12 Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen." (Matous 23 kap.)

Lze tedy rict, ze toto umyvani skutecne byla lekce pokory, kterou meli jeho ucenici zachovat svym pokornym a uctivym chovanim k spolukrestanum a ne fyzickym napodobovanim tohoto ukonu. Kristus dal jako vzor svym ucenikum i modlidbu kterou zname jako Panovou modlidbu a nebo Otcenas a rekl pritom tato slova.

"9 Budete se tedy modlit takto..." a prece vime, ze modlidba je uctiva rozmluva a osloveni naseho nebeskeho Otce, kde muzeme pouzit vlastni slova a nemusime opakovat stejna slova jake pouzil i nas milovany Pan Jezis Kristus. Muzeme ale pri pochopeni vyznamu techto slov vlastnimi slovy vyjadrit ve sve modlidbe i podobne myslenky.

Nekonec to vypyva i z kontextu "7 Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají lidé z národů..." (ev.Matouse 6 kap.)

[log]

14 Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy. 15 Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám. 16 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Otrok není větší než jeho pán, ani ten, kdo je vyslán, není větší než ten, kdo ho poslal. 17 Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to." (ev. Jana 13 kap.)

Tato udalost skutecne ma urcitou symboliku, kterou muzeme pochopit i v dalsich slovech zapsanych v inspirovanem Bozim slove pravdy.

(1. Petra 5:3) ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.

(Matouš 20:26) Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem,

(Lukáš 9:48) a řekl jim: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá [také] mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá [také]
toho, který mě vyslal. Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi, ten je velký.“

(Lukáš 22:26) Takoví však nemáte být. Ale ať ten, kdo je mezi vámi největší, se stane jakoby nejmladším a ten, kdo jedná jako představený, jako ten, kdo slouží.

(Římanům 12:10) V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.

(Galaťanům 5:13) Byli jste ovšem povoláni ke svobodě, bratři; jen této svobody nepoužívejte jako popudu pro tělo, ale láskou služte jeden druhému jako otroci.

(1. Petra 5:5) Podobně se vy, mladší muži, podřizujte starším mužům. Všichni se však přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.

Jednalo se tedy o lekci pokory a ne o nejaky ritual, ktery by bylo zapotrebi kazdorocne opakovat.

S Karolovou argumentaciou sa v tomto pripade stotoznujem. Skutocne tu islo o to, ze Jezisovi ucenici sa nechali nalakat na nove mocenske usporiadanie - tzv Bozie kralovstvo. Oni sa uz tesili, ako kto kde bude sediet a comu bude panovat atd. Matka oboch synov Zebedeovych prisla protekcne vybavit najlepsie miesta pre svoje ratolesti, zaiste by si aj "dovolila prinest par svesticek ze svy zahradky". Tlacenica na dobre miesta po boku Jezisa po jeho korunovacii mala byt velka. Jezis vsak vedel, ze ziadne realne fyzicke kralovstvo nebude a tak musel ucenikov pri niektorych prilezitostiach riadne uzemnit. Jednou takou lekciou bolo umyvanie noh.

Spravme teda dalsi krok a pozrime sa na kalich a chlieb. Preco sa vlastne tento ritual vo vsetkych cirkvach robi ? Na rozdiel od najasnej vyzvy "toto robte na moju pamiatku" pri umyvani noh sa o chlebe a kalichu nic take nehovori. Tento ritial sa ujal aj bez Jezisovej vyzvy. Ja niecim podlozeny ? Ja myslim, ze tak ako Jezis neplanoval aby sme si umyvali nohy, tak ani neplanoval, ze budeme jest chlieb a pit vino. Ani pre tento ritual neexistuje ziaden dovod.

Na druhej strane, ak sa cirkev zbavi ritualov, ktore jej dodavaju posvatny charakter, ostane z nej len akysi svetsky klub. Bez ritualov to proste nejde.

[log]

Jan, ktory detailne minutu pominute dokladne popisuje cely priebeh poslednej vecere, o ziadnom kalichu a chlebe nehovori. Iste - vino sa popilo, chliebs sa pojedol, o tom niet pochyb, bola to vecera. Tato banalita vsak Janovi nestala ani za kratku zmienku.

[Realista]

Jezis vsak vedel, ze ziadne realne fyzicke kralovstvo nebude

To jsem si dlouho myslel, ale pravdepodobne je takova interpretace Jezisova uceni a jeho aspiraci ovlivnena Pavlovou teologii (a Pavlova teologie je urcujici pro temer vsechny knihy NZ, kazdy si muze srovnat jednotliva evangelia dle jejich stari a uvidi zretelne posuny). Pavel totiz Jezisovo uceni transformoval na "uceni o Jezisi". Po dukladne rekonstrukci puvodni sbirky Jezisovych vyroku (pramen Q) se klonim k nazoru, ze Jezis se snazil naplnit mesiasske pozadavky v jejich puvodnim smyslu - tedy uskutecnit Kralovstvi Bozi na zemi jako Kralovstvi Izraele, ke kteremu se pripoji i okolni narody. Malokdo asi vi, ze Zide ocekavali dva mesiase (mesiase krale z kmene Juda a mesiase kneze z kmene Levi). Krtitel byl z kmene Levi a Jezis po matce pokrevne z kmene Juda (potomek Daviduv pres Natana). Krtitel a Jezis pusobili dele nez 1 rok spolecne a krtili v okoli Jordanu (lze dolozit z kanonickych evangelii).

[ambassador]

Jan, ktory detailne minutu pominute dokladne popisuje cely priebeh poslednej vecere, o ziadnom kalichu a chlebe nehovori. Iste - vino sa popilo, chliebs sa pojedol, o tom niet pochyb, bola to vecera. Tato banalita vsak Janovi nestala ani za kratku zmienku.

Jan pouze přeskočil popis večeře a věnuje se tomu podstatnému. K čemu by byla VP, pokud by účastníci této večeře nepochopili smysl křesťanské služby v terénu a prožívali životy uzavřeni v ghettu
nadřazenosti?
Jestliže Mistr posloužil i když nemusel, můžeme se řídit jeho příkladem a pak jsme skutečně učedníci Ježíše Krista. Kristus představil řád nebes neboli Zákon Boží je zákonem nesobecké služby. Láska slouží a jen tak vládne.