John 3:16 napísal:Pravdu o sobote odmietam, lebo v NovomZakone som nenasiel podporu pre dodrziavanie soboty. Falosne ucenie o Velkom spore, sobote ako pecati, r.1844, dietne opatrenia a dalsie vymozenosti v podani adventistov nemozem prijat, lebo je to vyplod choreho mozgu "prorokyne", ktore nema opodstatnenie v Pisme.
počti si...
[KB1613] Mt 5:19 Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
[KB1613] Mt 5:20 Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
Spravedlnost, kterou nám získal Kristus svým vtělením, svou poslušností, svým utrpením a svou smrtí je dokonalá. Učinil zadost všem požadavkům božského zákona. Žádné písmenko ani tečka nebyly zmírněny, žádný z jeho požadavků nebyl symbolizován. Zachovával všechnu požadovanou poslušnost. Dodržoval každý předpis. On jej dokonce zvelebil a oslavil. Ani jedenkrát jej nepřestoupil skutkem, slovem nebo myšlenkou. Žil na zemi v pokušeních, zkouškách, a to právě takových, jaké přicházení na nás. On však žil bez hříchu. Jeho poslušnost byla dokonalá! Zemřel na nás a nyní se nabízí, že vezme naše hříchy na sebe, i kdybychom byli sebehříšnější, a že nám dá svoji spravedlnost, když se mu odevzdáme a když Ho přijmeme.
Avšak proč musel přijít Zákonodárce na zem a zachovávat zákon? Učinil to pro nás lidi, kteří jsme přestoupili zákon a jejichž povaha byla tímto proviněním tak oslabena, že neměli sílu jej zachovávat. Proto přišel, aby člověku umožnil stejnou poslušnost zachovávat Boží zákon, byl to jeho nejvyšší cíl.
Bylo by rozumné, že by Kristus měl zemřít, aby lidstvo osvobodil od viny hříchu, aby mu odpouštěl přestoupení minulosti, a aby potom řekl: Nyní smíte krást, lhát, cizoložit, vraždit a znesvěcovat Boží sobotu? Ne, tisíckrát ne! Vykoupení lidé nemají volnost přestupovat Boží zákon. Ano byli jim odpuštěny hříchy, ale neobdrželi povolení, aby zneužívali Boží dobroty a pokračovali v přestupování zákona. Člověk, jenž nikdy nezachovával přikázání, může dosáhnout odpuštění a být před Bohem ospravedlněn. Ale v tomto stavu nemůže setrvat, pokud by nezačal zachovávat přikázání. Nezachovává přikázání proto, aby se stal křesťanem, ale proto, aby „konal vůli Otce, jenž je v nebesích“ ( Mt 7:21). Přijmeme-li ho za svého Zástupce a Spasitele a obdržíme-li od něho úplné odpuštění, přičte nám své naplnění zákona a pohlíží na nás tak, jako bychom jej byli plnili. Učinil to v našem jméně. Bylo to pro nás. A když ho přijmeme, připíše nám všechnu spravedlnost k dobru a bude nás pokládat za takové, kteří nikdy nehřešili.
Místo, aby Ježíš sobotu rušil, trpělivě učil, jak ji dodržovat, (Mt. 12x1-13)
Židovští vůdcové prováděli vůli satanovu, když Boží den odpočinku zatížili náročnými požadavky. Za dnů Kristových došlo k takovému zvrácení soboty, že v jejím zachovávání se obrážela spíše povaha lidského sobectví a lidské svévole než povaha milujícího Otce. Rabíni tím vlastně udělali z Boha zákonodárce, jehož zákony je lidem nemožno zachovávat. Vedli lid k tomu, aby v Bohu viděl tyrana a aby nabyl přesvědčení, že zachovávání soboty, jak je Bůh vyžaduje, má v lidech vypěstovat necitelnost a krutost. Bylo úkolem Kristovým odstranit toto falešné pojetí. Ačkoli ho rabíni stíhali nelítostným nepřátelstvím, Kristus se ani v nejmenším nepřizpůsobil jejich požadavkům, nýbrž jednal po svém, zachovávaje sobotu podle zákona Božího.
Trhání klasů bylo pokládáno za sklízeň a rozemílání v dlaních za mlácení obilí. Podle názoru rabínů to byl tedy přečin. (E. G. White, Touha věků str. 193)
Poprvé je zde zmíněna sobota v Novém Zákoně
[KB1613] Mt 12:1 V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilí, učedlníci pak jeho lační jsouce, počali vymínati klasy a jísti. (…toij sabbasin sabbath day…)
[KB1613] Mt 12:2 Farizeové pak spatřivše to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí, čehož nesluší činiti v sobotu. (…sabbatw the sabbath day.)
)
[KB1613] Mt 12:5 Aneb zdali jste nečtli v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě sobotu ruší, a jsou bez hříchu? (…en in tw the nomw law…,…sabbasin sabbath days…,…to the sabbaton Sabbath)
[NBK] Mt 12:7 Kdybyste ale věděli, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť,' neodsuzovali byste nevinné.
Jejich četné bezduché obřady nemohly nahradit nedostatek oné opravdovosti a něžné lásky, jež vždy bude vyznačovat pravého vyznavače Boha. Znovu Kristus opakoval pravdu, že oběti samy o sobě jsou bezcenné. Jsou jen prostředkem a nikoli cílem. Jejich smyslem bylo usměrňovat mysl lidí k Spasiteli, a tím je přivádět do souladu s Bohem. Bůh si cení služby lásky. Jestliže se jí nedostává, jsou pouhé obřady urážkou Boha. Tak je tomu i se sobotou. Jejím smyslem bylo přivést člověka do společenství s Bohem, jestliže však mysl člověka byla odváděna a pohlcována dlouhými a únavnými obřady, mařil se tím účel soboty. Pouhé vnější zachovávání soboty bylo fraškou. (E. G. White, Touha věků, str. 194)
Kristův verdikt o zachovávání soboty (pro něho i jeho následovníky) zněl: nevinní, bez viny za porušení čehokoliv (Mt 12,7)
Sobotní zázraky Krista zahrnují muže i ženy, mladé i staré a děly se doma, ve shromáždění i na ulici. Kristovy argumenty při nich jsou ze zákonů staré smlouvy, z židovské historie, z pozdějších proroků, zvlastního Božího příkladu, z lidských zvyků a z lidského rozumu a vědomí. Žádné další téma kromě kříže nezaujímá v NZ tak majestátní rozsah. (D. Ford)
[KB1613] Mt 12:8 Syn zajisté člověka jest pánem i soboty. (…tou the sabbatou sabbath day)
[KB1613] Mt 12:10 A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v sobotu uzdravovati? aby jej obžalovali. (…toij sabbasin sabbath days…)
[KB1613] Mt 12:11 On pak dí jim: Který z vás bude člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v sobotu, i zdaliž nedosáhne jí a nevytáhne? (…toij on the sabbasin sabbath day…)
Ježíš učil své žáky, že nemají v sobotu konat nic, co nedovoluje zákon. Konat dobro však zákon povoluje!
[KB1613] Mt 12:12 A čím lepší jest člověk než ovce? A protož slušíť v sobotu dobře činiti. (toij on the sabbasin sabbath days)
[KB1613] Mt 15:3 A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?
Bůh nám nedal svá přikázání jen proto, abychom jim věřili, ale abychom podle nich žili!
[KB1613] Mt 15:4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
[NBK] Mt 15:6 A tak jste zrušili Boží přikázání kvůli své tradici.
[KB1613] Mt 15:8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
[KB1613] Mt 15:9 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.
Proč by Ježíš hovořil o budoucí době jeho druhého příchodu mimo jiné i o tom, abychom neutíkali v sobotu (Mt 24:20), kdyby už pro nás nebyla platná? Myslí si snad někdo, že by Ježíš lhal? Když Ježíš toto prohlásil, viděl dopředu zničení Jeruzaléma v r. 70 po Kr. Tedy za cca 40 let. Vidíme, že od svých následovníků očekával svěcení soboty i po svém nanebevstoupení. (Navíc - obraz zničení Jeruzaléma je také paralelou zničení světa v posledních dnech.)
[NBK] Mt 24:3 Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci soukromě se slovy:
"Řekni nám, kdy to bude a jaké [bude] znamení tvého příchodu a konce tohoto světa?"
[NBK] Mt 24:20
Proto se modlete, aby váš útěk nenastal v zimě nebo v sobotní den.
Důležité je, že Ježíš řekl tato slova svým nejbližším následovníkům.
Z toho vyplývá, že Ježíš nepředpokládal nějakou změnu soboty.
[KB1613] Mk 2:27 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.
Judaistická sobota se všemi ceremoniemi okolo, jistě skončila. Co je však platné je tzv. edenická sobota. Viz „Sobota byla učiněna pro člověka“. V Mk 2x27 je před slovem člověk člen, který ukazuje na „toho“ člověka, myšleno prvního člověka, Adama. (Argumenty Dr. Desmonda Forda pro platnost soboty)
[KB1613] Mk 2:28 Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.
Ano, šabat je Božím darem pro člověka. Lidé mohou (a také mají) o šabatu odpočívat, a ještě skrze to mohou vidět Boží požehnání. Myslím, že je to docela velký krok víry - obzvláště v dnešní době. Obvykle se během celého týdne prakticky nezastavíme, nestíháme udělat to, co bychom si přáli stihnout a stejně máme problém uživit rodinu, zaplatit nájem, splácet hypotéku apod. A Bůh nám k tomu všemu říká, že se máme na jeden den zastavit, udělat si čas na Něj, na své přátele, rodinu. Rozum na to říká, že na tom budeme ještě hůř, ale „Boží matematika“ funguje trochu jinak. Slibuje požehnání těm, kteří vezmou vážně jeho den odpočinutí. A díky tomu dni odpočinku je zde velká šance, že se člověk úplně nevyčerpá, nezhroutí, neskončí se syndromem vyhoření, nerozpadnou se jeho vztahy atd. /Libor Diviš, Šabat/.
V době života Pána Ježíše byli židé zvyklí šabat dodržovat. Ale opět platí, že si upravili to, co od Boha uslyšeli. V den šabatu měli i se svou rodinou, služebnictvem i zvířaty přerušit svou práci, odpočinout si, radovat se, připomenout si Boha a jeho skutky atd. Ale židé si příkaz zachovávání šabatu upravili tak, že si vymysleli seznam asi 39 druhů práce, kterou je v sobotu zakázáno dělat, vymysleli si vzdálenost, jakou smí člověk během šabatu ujít, vymysleli si i počet písmen, která člověk smí během šabatu napsat apod. Takže z nejpříjemnějšího dne týdne, ze dne odpočinutí, udělali zákonickou svazující záležitost. Ježíš byl těmto zákoníkům a farizejům trnem v oku, protože občas v den šabatu někoho uzdravil. Pojďme se nyní podívat na několik příkladů takové situace, a na Ježíšův přístup, Marek 3x1-6. Stejný příběh si můžete přečíst i na místech Lukáš 6x 6-11 a Matouš 12x9-14 (Šabat, Libor Diviš/
atd.atd.atd.
