Domnívám se, že ten klíč je v osobní pravdivosti a neodsunování emocí na okraj.
Když člověk něco prožívá, ve sboru někdy dostane jako odpověď "křesťanské klišé". Problém se může jevit v tom, že je odpověď vůbec dávána, někdy odpověď jednoduše není. Není lepší radovat se s radujícími a plakat s plačícími? Proč na vše dávat odpovědi? Proč potřebujeme odpovědi? Zmírní naši bolest nebo pohled? Časem jsem zjistila, že nikoli. Pokud odpověď v křesťanském světě neexistuje, každý pokus o ni vyvolá jen další otázky.
Křesťan mívá někdy prostě pocit, že vždycky musí na všechno odpovědět. Odpovídejme, když je na co, ale když Bůh něco nezjevil, tak jen spekulujme, ale nedávejme to jako jedinou platnou odpověď, vyvoláváme jen další otázky.
Ateista není zatížen touto výchovou a jedná tak, jak je zvyklý. V překladu žije život se všemi emocemi, které mu život nabízí. Z toho důvodu může v některých chvílích zastoupit křesťany a zeptat se obyčejnou otázkou "Děje se něco? Co s Tebou je?" zatímco ve sboru mohou být lidé hodní, milí, ale nezvyklí vstupovat do problémů druhých mimo svůj nastavený rámec přemýšlení.
Křesťan mívá někdy problém s emocemi, protože některé považuje za hříšné. A tak se tváříme, že nikdy neprožíváme frustraci, bolest, zklamání a jsme happy v každé minutě svého života. A ano, Kristus nabízí hodně radosti i v utrpení, někdy je souběžné utrpení s vnitřní radostí, ale "kult neemocionality" je velmi silný.
Mně to připadá jako takové odlidštění života. Bible popisuje reálný život, David vyznává, že se cítí jako štvaná zvěř. Jsou tam stížnosti na Boží mlčení, ale evangelium v tomto případě je, že i v takových situacích je možné se s Bohem setkat a je možné Mu říci všechno, tak jak to ve skutečnosti je.
Tradice jsou ve skutečnosti k životu církve potřebné, protože můžou být dobré. Jako špatnou tradici bych navrhovala opustit "kult neemocionality" a začít být pravdivý k sobě, k Bohu a k lidem okolo.
A zase platí, že to, co píšu, neplatí absolutně. Znám řadu úžasných křesťanů a sborů. Avšak to, co popisuji, není zanedbatelný problém, proto stojí za pozornost a přemýšlení. Domnívám se, že jsem našla ten klíč, proč je dobré trávit čas s ateisty u krbu s ohněm
