Jeden katolík se stal adventistou a protože měl široké příbuzenstvo katolické, taky si užil. I před dům mu napsali "smrt adventistům", 40 let po 2.vatikánu, Lída uvedla, že pronásledování ze strany katolíků je údajně minulostí.
Kamarádil jsem léta s klukem, jehož maminka byla katolička a každý den chodila na mši. Nikdy mi neřekla o své naději. Když jsem se stal křesťanem-adventistou, tak byla naštvaná, začala na mne zvýšeným hlasem, že jedině katolická církev je ta pravá. Na otázky proč si to myslí, nedokázala odpovědět.
Je to hodně o lidech a to na obou stranách. Rigidní adventisté rychle ze sborů mizí nebo už nemají takový vliv. Jednoho laického kazatele, který fanaticky kritizoval katolickou církev, jsme prakticky ze sboru vyhodili a zakázali mu kázat. To, co se stalo Tobě i Lídě je smutné, neobrácení, neproměnění lidé.
Oficiální dokumenty pronásledování zakazují. Přečti si např. dokument O náboženské svobodě
https://www.vatican.va/archive/hist_cou ... e_cs.html
Jedna věc je nějaký dokument, druhá věc je jeho přijetí do lidské mentality. Naši ultrakonzervativní členové výstupy 2VK nikdy nepřijali.
Psát podobné nápisy před dům adventisty je mimo a ten adventista se zachoval hezky, neodplácel zlým za zlé, což je jinak snadné.
Mě právě velmi oslovila jedna kamarádka, jak s láskou odpovídala na pohrdání protestantů jejím katolicismem, její láskyplný přístup mě úplně šokoval.
Sama si však pamatuji na spory, které byly ještě před dvaceti lety dost intenzivní z obou stran.
Také se lišila mentalita vesnická a velkoměstská.
Na vesnicích to bylo horší, ale fyzicky už nikdo nikoho nepronásledoval.
Šlo spíše o vzájemnou nedůvěru v případech, co znám.
Když jsem šla nabízet Velké drama věků jednomu katolickému faráři, tak mne nechal stát na schodech a utekl přede mnou.
Jiný farář mě vzal na piknik a farnosti schválil nákup knih EGW
Někteří adventisté mi zase vysvětlovali, že když jdou do katolického kostela na pohřeb, důležité je nesedat si do lavice, jinak by to byl hřích.
V jiné vesnici se ale se mnou mladý pan farář bavil naprosto normálně a adventisté byli v pohodě.
Souhlasím s tím, že je to o lidech.
Že je někdo katolík, tak to nezaručuje dobré jednání. Navíc své zkušenosti posuzujeme podle členů komunity, se kterými přicházíme do kontaktu.
Je-li zkušenost špatná, nelze se divit opatrnosti.
Je-li dobrá, snáze přijmeme pak i celou tu skupinu.
Obvykle je to tak, že se to může míchat - s někým učiníme zkušenost dobrou, s někým špatnou.
Znám i fajn adventisty, kteří se později radikalizovali.
Jinak nejdříve jsem byla zaskočena chováním, které popisuji výše. Pak jsem se za ty lidi začala modlit a minimálně v jednom případu se to prolomilo úplně, ve druhém zatím částečně a zbytek uvidíme.
Nechtěla jsem, aby se ti lidé mnou trápili. Dnes už mě takové chování nepřekvapuje, je to silná obranná reakce. Pokud to trvá ale dlouho, nezničí to až tolik toho, kdo je nějakým způsobem napadán, ale ničí to ty, kteří napadají a sžírá je to zevnitř. Proto je nutná modlitba za sebe, abych správně reagovala, protože taky můžu mít obrannou reakci (např. po jisté době vyhýbání se jim), ale taky za ty lidi, aby našli ztracenou rovnováhu.