Ano, kontext, kontextJiří Kupka napísal:Vyberu třeba Ducha svatého (viz moje reakce "o výhledu" na Tvou reakci, kdy jsi reagovala na příspěvek o církvi jako kroužku, kde jsem se o něm zmínil - to je šílené, ale alespoň neztratíme kontext).
Lidé podřazení tomuto paradigmatu jsou nejednotní. Nedokážou se shodnout v míře jeho působení, zda je to osoba či účinná síla, zda promlouvá skrze svědomí, co je to hřích proti Duchu svatému atd. Kdo a jak to posoudí, kdo ke komu mluví atd. Čili stejnou "věc" vidí hodně rozdílně. Lidem zvenčí to připadá někdy až komické (asi stejně, jako diskuze o tom, kolik andělů se vleze na špičku jehly).

Nejčastější otázka lidí "zvenčí" (pomineme-li oblast dobra a zla) je, proč je tolik církví a každá učí něco jiného.
To by možná ještě ani takový problém nebyl, ale problém je ten, že křesťané kvůli svým odlišnostem v jednotlivých denominacích pořádají "hon na čarodějnice".
Kdo to vidí zvenčí, tak si pomyslí, že "láska, bratrství, sounáležitost" = prázdné pojmy a jdou hledat jinam.
Samozřejmě že to tak není u všech křesťanů, ale negativní věci jsou více vidět. Uděláš-li 10 dobrých skutků a 1 negativní, dobré skutky bývají zapomenuty. Je to lidská přirozenost.
Lidé hledají východisko ve východních náboženstvích, protože křesťanství selhalo a nedává lidem odpovědi na otázky, které kladou. Křesťanství si odpovídá na SVOJE otázky. Kdo prošel nějakou fundamentalistickou církví, bude vědět, o čem mluvím. Nenarážím na adventismus, týká se to všech.
Takže ano, křesťanské církve se neshodnou na základních věcech, natož na podružných. Problémem je, pokud "neshoda" převáží do odsuzování.
Odsuzují-li se křesťanské církve samy, co čekat od ateistů? Pokud se církve neřídí evangeliem, proč by se jím měli řídit ateisté? Příklady táhnou, toto stále zůstává platné.
Jiří Kupka napísal:Naopak lidé nadřazení tomuto paradigmatu se shodnou v tom, že to uvedené jsou naprosto irelevantní záležitosti, ale řeší třeba jestli existuje něco jako entelechie, élan vital, prapříčina, teorie Gaia ... a třeba opět vedou mezi sebou rozpravy.
Tito lidé akorát debatují nad něčím jiným.
Vím, že nic nevím...Jiří Kupka napísal:A lidé nadřazení i tomuto paradigmatu ... (hmm). Toto neřeší, protože "vědí už... že nevědí" a v tom se dokonale shodnou.
Znám pokorné teology, kteří si myslí totéž

Nemyslím si, že by ses povyšoval. Už se tu pohybuješ nějaký ten pátek a tak jsem si zvykla na Tvůj styl psaní. Ne vždy Ti rozumím, ale to přikládám odlišnostem mezi mužským a ženským myšlením. Nejsi sám, někdy nerozumím ani jiným a myslím, že je to vzájemné.Jiří Kupka napísal:Tedy ano, lidé, kteří "sedí na střeše", kteří zastávají podobné paradigma (model uvažování), pak vidí stejné věci velmi podobně. A co teprve lidé na hoře!
Edit: Teprve později mi došlo, že si možná myslíš, že jsem se tím příkladem povyšoval. To je ale problém internetových diskuzí ... . Vztahoval jsem to k problematice církvi jako kroužku, byl to příklad toho, že je to otázkou "výhledu". Proto jsem se vyhnul pojmu "nadhled", aby nebyl příklad brán z pohledu povyšování se jednoho nad druhého. Kdo je "uvnitř" (nějaké církve nebo křesťanství jako celku), vidí věci jinak, než kdo se na to dívá zvnějšku.
Když jsi uvedl příklad se střechou, tak já jsem si pod tím představila, že tam sedí dva lidé, a jeden má mádherný výhled, a druhý nevidí nic, protože je slepý, nebo vidí málo, protože je krátkozraký. To byla moje prvotní představa, že ani když dva sedí na stejném místě a koukají na stejné věci, nemusí vidět stejné věci, ale je tam "souznění duší".
Podobný model uvažování mají lidé ve sklepě, v 1. patře, v 2. patře, na střeše nebo na hoře. Vrána k vráně sedá

Myslím, že rozumím, co jsi chtěl říct.
Nadhled je potřebný, s ním jde všechno líp. Ale obávám se, že aby člověk získal nadhled, musí nejprve padnout na dno, pořádně se unavit babráním se v nepodstatných věcech, a teprve pak začne vidět život jinak.
Zjistí, že první model, ani (třeba) druhý model nefungoval, tak se pak začne věnovat tomu, co funguje. A až se zbaví bezmoci či emocí hněvu, zloby, začne mít nadhled.
A ano, určitě je můj komentář psán s jistým výhledem. Pokud by byl psán ještě více široce, byl by psán jinak. Ale mně se to jižní a východní okno líbí a Tomáš P. by mi jako soused nevadil

Člověk stále zraje a možná se jednou dopracuje k ještě většímu nadhledu, ale to chce všechno čas. Jednou si spolu zajdeme na ty hory, což, Jirko?
