Ste Trinitariáni? Veríte v Trojicu? Sú jeden alebo sú jedno?

[ambassador]

V kontextu prvnich dvou prikazani desatera je pro pravoverneho Zida myslenka o vteleni Boha do cloveka neprijatelna.

Pro židovského posluchače to bylo určitě hodně složité k pochopení. Přesto, že četli nebo jim bylo předčítáno v 1.Moj. 18 kapitole. Duchovní bytost sestupuje a pojídá připravené jídlo u stanu Abrahama ve stínu stromu. I dnešnímu čtenáři se může stát, že čte nebo naslouchá a neslyší to co zaznívá pod povrchem příběhů z Bible.

[Karol Schneider]

Mikime siris zde o BOZIM SYNOVI Jezisi Kristovi LZI a nikajske bludy (nikajsky koncil 325 n.l.) vyucovane Atanasem a nasilne prosazovane do krestaskeho uceni moci tehdy jeste pohanskeho rimskeho cisare. Toto uceni jeste v teto dobe vecsina vericich krestanu odmitala a spis se hlasila k uceni Areia, ktery i kdyz uz byl taky ovlyvnen svetskou dobovou filozofii byl stale blize k puvodnimu krestanskemu uceni.

[mikim]

Mikime siris zde o BOZIM SYNOVI Jezisi Kristovi LZI a nikajske bludy (nikajsky koncil 325 n.l.) vyucovane Atanasem a nasilne prosazovane do krestaskeho uceni moci tehdy jeste pohanskeho rimskeho cisare. Toto uceni jeste v teto dobe vecsina vericich krestanu odmitala a spis se hlasila k uceni Areia, ktery i kdyz uz byl taky ovlyvnen svetskou dobovou filozofii byl stale blize k puvodnimu krestanskemu uceni.

Karol, většina co jsem napsal v Ste Trinitariáni v loňském roce je blbost, protože jsem ještě vloni neznal celou pravdu o jediném Bohu JHWH a prostředníku mezi Bohem JHWH a lidmi, člověkem, Synem Božím, Synem člověka, taktéž Spasitelem jako Bůh JHWH, Pánovi a Králi Ježíši Kristu, který ale není stejně velkým a mocným Bohem jako je jediný Bůh JHWH jeho otec, který ke Král králů a Pán pánů.
Stejně tak k dnešnímu dni už spíše nevěřím ani na preexistenci Syna Božího či dokonce jeho zplození někdy na věčnosti, to vše se dá lehce Písmem popřít, ale na to, že byl na věčnosti předzvěděn (byl myšlenkou u svého Otce) a počat skrze Otce a jeho Ducha a vtělen až skrze Marii. Ježíš nebyl nikdy nazván apoštoly Bohem a to neplatí ani pro vyřčení, kterým je to dokazováno " Můj Pán a můj Bůh" nebo že "je roven Bohu, ale na své rovnosti nelpěl", což je zřejmě špatný překlad.

Proto jsem zde dal dva články, podle kterých věřím dnes a kde je to celkem dobře vysvětleno.
1 Korintským 8:6  my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.
Tady máš čtení na několik dní:
vierouka-f4/jediny-buh-aneb-bohu-bud-slava-t582.html
vierouka-f4/doktrina-o-trojici-t621.html

Judův 1:25  jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.

[Karol Schneider]

Mikime siris zde o BOZIM SYNOVI Jezisi Kristovi LZI a nikajske bludy (nikajsky koncil 325 n.l.) vyucovane Atanasem a nasilne prosazovane do krestaskeho uceni moci tehdy jeste pohanskeho rimskeho cisare. Toto uceni jeste v teto dobe vecsina vericich krestanu odmitala a spis se hlasila k uceni Areia, ktery i kdyz uz byl taky ovlyvnen svetskou dobovou filozofii byl stale blize k puvodnimu krestanskemu uceni.

Karol, většina co jsem napsal v Ste Trinitariáni v loňském roce je blbost, protože jsem ještě vloni neznal celou pravdu o jediném Bohu JHWH a prostředníku mezi Bohem JHWH a lidmi, člověkem, Synem Božím, Synem člověka, taktéž Spasitelem jako Bůh JHWH, Pánovi a Králi Ježíši Kristu, který ale není stejně velkým a mocným Bohem jako je jediný Bůh JHWH jeho otec, který ke Král králů a Pán pánů.
Stejně tak k dnešnímu dni už spíše nevěřím ani na preexistenci Syna Božího či dokonce jeho zplození někdy na věčnosti, to vše se dá lehce Písmem popřít, ale na to, že byl na věčnosti předzvěděn (byl myšlenkou u svého Otce) a počat skrze Otce a jeho Ducha a vtělen až skrze Marii. Ježíš nebyl nikdy nazván apoštoly Bohem a to neplatí ani pro vyřčení, kterým je to dokazováno " Můj Pán a můj Bůh" nebo že "je roven Bohu, ale na své rovnosti nelpěl", což je zřejmě špatný překlad.

Proto jsem zde dal dva články, podle kterých věřím dnes a kde je to celkem dobře vysvětleno.
1 Korintským 8:6  my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.
Tady máš čtení na několik dní:
vierouka-f4/jediny-buh-aneb-bohu-bud-slava-t582.html
vierouka-f4/doktrina-o-trojici-t621.html

Judův 1:25  jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.

"3 Kéž máte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. 4 Dal sám sebe za naše hříchy, aby nás osvobodil z nynějšího ničemného systému věcí podle vůle našeho Boha a Otce, 5 jemuž buď sláva po celou věčnost. Amen." (Galatskym 1 kap.)

Slova KRISTA uz po VZKRISENI z mrtvych.
"17 Ježíš jí řekl: „Přestaň se mě držet. Ještě jsem totiž nevystoupil k Otci. Jdi však k mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.‘“ " (ev. Jana 20 kap.)

"28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím, a přijdu k vám [zpět]. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, protože Otec je větší než já. 29 Pověděl jsem vám [to] tedy nyní, dříve než se to stane, abyste věřili, až se to opravdu stane. " (Kristova slova recena jeho ucenikum a zapsana v ev. Jana 14 kap.)

"...modla není ve světě nic a že není žádný Bůh kromě jednoho. 5 Ačkoli jsou totiž ti, kdo jsou nazýváni „bohy“, ať v nebi, nebo na zemi, právě jako je mnoho „bohů“ a mnoho „pánů“, 6 pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno, a my pro něho; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, a my skrze něho.
7 Ne všichni ovšem mají toto poznání; ale někteří, protože jsou až dosud zvyklí na modlu..." (1 Kor 8 kap.)

[Neregistrovaný]

Biblicky nepodložené nauky činí Ježíšovu výkupní oběť neplatnou.
Předložená úvaha na toto téma nemá za cíl rozpoutat výkladovou bitvu, ale ukázat věřícím lidem , jak
je nebezpečné založit uctívání Boha na názorech různých církevních autorit, mystice, Božím
tajemství a pod.
I když jsou tyto nauky předkládány s láskou,přisuzuje se jim vznešenost a předkládají je hluboce
věřící lidé, jsou tyto nauky zcela v rozporu s tím,co nám sdělil Bůh prostřednictvím Božího slova.
Věnujme pozornost nauce o trojici a hypostatické jednotě a jejímu vlivu na spasení, které je
jedině možné skrze víru ve výkupní oběť Ježíše Krista.
Nauka o trojici je přijímána téměř ve všech křesťanských církvích a náboženských skupinách.
Některá vyjádření o trojici:
Učení o trojici vykresluje Boha,který je naší spásou jako Otec, Syn, a Duch svatý. Existuje věčně ve
třech sobě rovných a věčných Osobách. Otec je všemohoucí, Syn je všemohoucí, Duch svatý je
všemohoucí, ale nejsou tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí. Biblický Bůh se zjevuje ve třech
osobách.
Nicejské vyznání odmítlo Ariovo učení, koncil zdůrazňuje, že Syn není stvořený, ale zplozený. ; Bůh je
neproměnný a věčný;.
Katechismus:
253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou
Trojici".61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je
všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž
jediný Bůh, podle své přirozenosti."62 "Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností
nebo božskou přirozeností."63
Chalcedonský koncil r.451:
„My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož
Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a
skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a
soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede
všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z
Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé)
uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení
přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala
uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob,
avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku
(stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“
Učení o hypostatické jednotě, kdy Ježíš je plně člověk a plně Bůh, že to není žádná směsice nebo
rozředění nějakých osobností, a že On je a navěky bude jedna sjednocená Osoba.
Definice Chalcedonský koncil r.451 - ,kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez
oddělení a bez rozloučení" Jednoduše vyjádřeno - „jedna osoba dvou přirozeností“.
Učení o trojici a její výklad znamená,že Ježíš byl v době,kdy byl člověkem na zemi stále Bohem –
trojice je věčná.
Hypostatická jednota – Ježíš je na věky člověk a zároveň Bůh.
Boží slovo tyto nauky a výklady jednoznačně nepodporuje!
1Tim.2:5,6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal
sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
Řím. 5:12,15 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla
všechny, protože všichni zhřešili. Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho
mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší - mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni
milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
1 Kor. 15:21,22 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.
Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.
J 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od
Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Adam byl stvořen k obrazu Božímu.Byl stvořen jako svobodná a rozumná bytost. Mohl činit vlastní
rozhodnutí. Byl stvořen jako dokonalý člověk s možností žít ve spravedlivosti.
O tuto výsadu člověk Adam přišel. A právě proto musel přijít člověk Ježíš a napravit Adamovo selhání.
Musel být v podobném postavení jako Adam a čelit zkouškám jejichž cílem bylo zmařit skutečnost,že
Boží stvoření člověka bylo dobré. Ježíš přišel osvobodit lidstvo od účinků Adamova pádu.
1 Moj.3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty
jemu rozdrtíš patu.“ Semenem je Ježíš.
Ef.6:12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá
tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Velmi vážná je skutečnost, že učení o trojici a hypostatické jednotě zcela znehodnocuje
Jěžíšovu oběť!! Byla to oběť lásky. Ježíš se stal dobrovolně člověkem.
Je-li Ježíš navěky člověk a zároveň Bůh ,žádná lidská oběť tedy nebyla!! – hypostatická jednota.
Trojice je věčná a Ježíš je současné Bohem i člověkem. Nemohla to být oběť člověka a tedy
odpovídající, Ježíš také nemohl zemřít – trojice je věčná.
Nikde v Božím slově nenalezneme podporu pro tvrzení, že Adam nebo Ježíš byl polobohem -
zaroveň člověkem a Bohem.
Oběť přinesl člověk Ježíš a nepříjmout tuto skutečnost znamená zastírání mesiašství.
Řím.8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého
vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Fil. 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal
na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti
podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
1Tim.2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk /άνθρωπος/
Kristus Ježíš,
1T2:5 ε ς γ ρ θεός ε ἷ ὰ ἷς καὶ μεσίτης θεοῦ καὶ ἀνθρώπων ἄνθρωπος Χριστὸς Ἰησοῦς
Gen.2:15 Hospodin Bůh postavil člověka/ τὸν ἄνθρωπον /do zahrady v Edenu, aby ji
obdělával a střežil.
genesis 2: 15 καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ
παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν
Boží slovo jednoznačné říká,že Ježíš byl na zemi člověkem. Toto sdělení je tak průkazné,že
nepřipouští vytvářet různá dogmata. Zcela průkazných informací máme dostatek.
Dále tyto nauky znehodnocují obět také tím,že v podstatě říkají:
Ježíš věděl,jak zkouška dopadne,protože rovnost Bohu by také znamenala, že má stejné schopnosti
jako jeho Otec – je všemohoucí, vševědoucí.
Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, druhá Osoba Boží Trojice - nemohl zhřešit.
Proč se Ježíš rozhodl stát člověkem a jaké důsledky mohl mít výsledek zkoušky, kterou Ježíš
dobrovolně podstoupil?
To nejdůležitější: Ježíš se svobodně rozhodl stát se člověkem , podstoupit zkoušku, položit za nás
život a tím potvrdit,že satan nemá právo na další existenci.
Byla to zkouška: přijal lidství, byl v situaci Adama i v tom,že mohl podlehnout pokušení.
Zkouška je skutečná pouze v případě,že existuje možnost ve zkoušce selhat!
Ježíš ani Otec nevěděli jaký bude výsledek zkoušky.
Bůh dal svému stvoření svobodnou vůli a to znamená,že neví co se stane s člověkem v budoucnosti.
Svoboda je projev Boží lásky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál Otec by ztratil Syna a Syn život. Zemřel by jako člověk a
nebyl by vzkříšen k nebeskému životu.
A právě nauky o trojici a hypostatické jednotě uplně snižují lásku Otce i Syna a říkají,že
vlastně o nic nešlo.
Naopak šlo o vše.Byl to boj ve kterém šlo o budoucnost lidstva a světa. Satan svedl člověka a dělal si
nárok na vlastnictví země.Tím,že Ježíš ve zkoušce obstál zcela zpochybnil tyto satanovy nároky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál, ztratil by věčný život a lidstvo by nebylo osvobozeno od hříchu.
Jeho odpůrci satanovi šlo také o jeho existenci.
Satan věděl,že zkouška je regulérní jinak by vše napadl - šlo o jeho život!
Pokud by totiž Ježíš nemohl zhřešit, nebyla by jeho pokušení reálná.
Oběma stranám šlo o věčný život – zkouška byla podle pravidel, jinak by neměla žádnou hodnotu.
Bůh by mohl určit vývoj událostí jedince i národa a znát výsledek, takovou moc má.
K čemu by v takovém případě došlo? Stvoření by přišlo o dar svobodné vůle.
Stvořitel by byl v takovem případě zodpovědný za veškeré zlo v celém vesmíru!
Bůh na základě svých schopností a znalostí předvídá budoucí dění, protože vidí do našeho srdce.
Zná naše city, potřeby ,charakter a touhy.
1.Moj.6:5,6 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli
i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
Jer.7:31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a
své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl.
Můžeme to také vidět na příkladu modlitby.Bůh vyslýchá modlitbu a věci se v životě člověka
mění.Modlitba je vyslyšena. Kdyby existovalo předurčení modlitba by byla nepotřebná, neúčinná,
nevyslyšená.
Jan1:1 a Jan 10:30 nepodporuje nauku o trojici
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
ν ρχ ν λόγος Ἐ ἀ ῇ ἦ ὁ καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς τὸν θεόν καὶ θεὸς ἦν ὁ λόγος
Zde není uveden člen ὁ a nevíme proč. Možná proto,že Jan nechtěl zcela ztotožnit Syna s Otcem.
Důležité: „to slovo bylo u Boha“ bylo u Boha,nebylo jednou bytostí, bylo vedle něho.
Tvrzení,že Jan 1:1 dokazuje trojici zcela vyvrací následující verš .Pro osobu satana je zde použit
výraz ὁ θεὸς a to jistě neznamená,že je součástí trojice a Bohu rovný!
2 Kor.4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy
Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
2 Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ θεὸς τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι
αὐτοῖς τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ
Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic
nezmůže
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.
Jan10:30 ἐγὼ καὶ ὁ πατὴρ ἕν ἐσμεν
Jan 17:21 ἵνα πάντες ἓν ὦσιν καθὼς σύ πάτερ ἐν ἐμοὶ κἀγὼ ἐν σοί ἵνα καὶ αὐτοὶ ἐν ἡμῖν ἓν
ὦσιν ἵνα ὁ κόσμος πιστεύσῃ ὅτι σύ με ἀπέστειλας
Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve
svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Jan 17:11
aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět
uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme
jedno Jan 17:21,22
Slovo "jedno" se vztahuje i na učedníky a toto použité slovo má širší význam a znamená
vzájemnou jednotu,shodu,pouto a pod. Navíc se vůbec nezmiňuje o svatém duchu.
I katolícká církev připouští,že svatý duch je Boží moc!
– katolický teolog Edmund Fortman v Trojjediném Bohu (angl.): „Ačkoli je tento duch často
popisován v osobních pojmech, zdá se zcela jasné, že posvátní pisatelé (Hebrejských písem)
tohoto ducha nikdy nechápali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.““
– dále říká: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch
svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“
Dílo The New Catholic Encyclopedia o tom říká: „„Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu... Boží
Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela
mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)
Katolická encyklopedie: „Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“. (sv.15)
Katolický slovník: „Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“
(str.810)
České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale
jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty
sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je
nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.
Je užitecné opakovat analyzu Karl Rahnera významného teologa 20.století ohledne užívání slova
“Bůh” v Novém zákone: “V žádném novozákonném textu není theos (Bůh) užito tak, aby ztotožnilo
Ježíše s Tím, kdo jinde v Novém zákone je nazván ho theos, to jest Svrchovaný Bůh”. “Nikde v
Novém zákone se nenachází text s ho theos (doslova “ten Buh”), který by se nepochybne vztahoval
na trinitárského Boha jako celku, existujícího ve třech Osobách“.
Jan 20:17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím
a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste
se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
Toto jasné Ježíšovo vyjádření nám nedává právo tuto skutečnost žádným teologickým výkladem
měnit.Kdyby se tato pravda změnila jeho vystoupením do nebe,tak by nám to jistě sdělil.
Ježíš byl monotheista , nebyl trinitářem a Starý zákon je přísně monoteistický. Monotheisté byli i
apoštolové.
Příjmout nauku o trojici a hypostatické jednotě znamená nepříjmutí oběti člověka Ježíše Krista.
Tyto nauky také vytvářejí další otázku: Co se stalo s trojicí,když byl Ježíš člověk na zemi
přestala existovat? Obhajoba této nauky musí popřít Ježíšovo lidství a tím jeho lidskou oběť.
Výše uvedené biblické texty zcela srozumitelně dokazují Ježíšovo lidství, hodnotu výkupní oběti a
dotvrzují skutečnost, že není důvod měnit obsah jejich sdělení lidským výkladem.
Nikde v Božím slově nenajdeme biblický text,který by podpořil výklad "jednoho Boha ve třech
osobách"
Může teologický výklad doplňovat toto biblické sdělení a dát mu roušku tajemství?
Například: . „Je to proto, že tajemství Slova i Trojice překračuje každou vypovídací formu, a proto je
třeba vedle sebe postavit řadu vzájemně se doplňujících pohledů.“
Je třeba zdůraznit,že intelektuální poznání nevytváří pravý vztah k Bohu.
Velmi závažné je tvrzení,že výklad Bible by měl být založen na církevní tradici z důvodu, že
církevní tradice se vytvářela působením svatého ducha. Nemělo by to být obráceně, neměla by
být církevní tradice v souladu s autoritou Božího slova. Pro Ježíše a apoštoly byla Bible
autoritou:
Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit
Mat.22:29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
Pan Ježíš nám sdělil,že Písmo je základem všeho a musí platit.
2 Petra 1:2,3,20,21 Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali
toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Toho si buďte především vědomi, že
žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno
proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha
Petr také zdůrazňuje,že zdroj výkladu musí být Písmo.Písmo se dá pochopit pouze z Písma.To
je závazné a žádná teologická autorita nemůže nahradit Písmo výkladem, který není v souladu
s Božím slovem. Dále Petr říká,že vše potřebné již máme.Petr také zdůrazňuje,že milost a pokoj
přicházejí skrze poznání Boha a Ježíše a nezmiňuje se o svatém duchu.
Církevní autority přiznávají,že lidská mysl tuto nauku nepochopí, je pro lidské vnímání
nedostupná a je tajemstvím.Nerozumí ji teologové a co laici? Můžeme si vytvořit pouto k
něčemu,čemu nerozumíme?
Každá církevní nauka či tradice musí mít podporu písma,musí být biblicky doložena.
Cílem této úvahy je obrátit pozornost na hodnotu výkupní oběti Ježíše Krista a oslovit
upřimně věřící křesťany, aby se osvobodili od nauk a praktik, které neslouží Bohu, ale
jeho odpůrci!
Církve obecně prohlašují,že jsou autoritou,která má poslání pomoci člověku ke
spasení.To co nám sdělil Bůh skrze Ježíše Krista a inspirované pisatele Bible je plně
dostačující a navíc nepřiznání plné lidskosti Ježíši zastírá mesiášství a právě
chalcedonská formulace činí pravé lidství nemožným.Jsou teologové,kteří si jsou této
skutečnosti vědomi a přesto dávají přednost tradici.
Ježíšova lidská oběť platná je,ale je otázkou jak posoudí Bůh ty,kteří z nauky o trojici
udělali tajemství, nauku těžko poznatelnou a Božím slovem nepodporovanou.
Člověk nemůže pravdu,kterou přinesl Ježíš nepříjmout. To by znamenalo vzdálit se od
zdroje poznání a života.
Následující verše jsou pro duchovní pastýře a křesťany zavazující:
Ef.6: 10 - 17 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj,
abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti
mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte
na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor,všechno překonat a obstát.
Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě
evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Milan Jílek 19.09.2016

[mikim]

Konečně normální křesťan co nevěří na řk. trojici.

Lidi probuďte se, Syn Boží a Syn člověka Pán Ježíš Kristus byl jen 100% člověk a 0% Bůh, i když byl podobný Bohu, který jej zplodil v Marii. Zemřel za nás jen jako 100% člověk, protože jako Bůh by nemohl nikdy zemřít, protože Bůh nemůže zemřít, to snad pochopí i malé dítě.
A sám to potvrdil, když řekl:
Matouš 27:46  A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
Bůh Ježíš by se nikdy nemodlil k Bohu jinému, kdyby byl sám Bohem! Ani k sobě by se nemodlil, kdyby Ježíš byl Otcem, to by byl jasný schizofrenik a celé jeho vystoupení zde na zemi by bylo jen jedno velké divadlo.

[Karol Schneider]

Biblicky nepodložené nauky činí Ježíšovu výkupní oběť neplatnou.
Předložená úvaha na toto téma nemá za cíl rozpoutat výkladovou bitvu, ale ukázat věřícím lidem , jak
je nebezpečné založit uctívání Boha na názorech různých církevních autorit, mystice, Božím
tajemství a pod.
I když jsou tyto nauky předkládány s láskou,přisuzuje se jim vznešenost a předkládají je hluboce
věřící lidé, jsou tyto nauky zcela v rozporu s tím,co nám sdělil Bůh prostřednictvím Božího slova.
Věnujme pozornost nauce o trojici a hypostatické jednotě a jejímu vlivu na spasení, které je
jedině možné skrze víru ve výkupní oběť Ježíše Krista.
Nauka o trojici je přijímána téměř ve všech křesťanských církvích a náboženských skupinách.
Některá vyjádření o trojici:
Učení o trojici vykresluje Boha,který je naší spásou jako Otec, Syn, a Duch svatý. Existuje věčně ve
třech sobě rovných a věčných Osobách. Otec je všemohoucí, Syn je všemohoucí, Duch svatý je
všemohoucí, ale nejsou tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí. Biblický Bůh se zjevuje ve třech
osobách.
Nicejské vyznání odmítlo Ariovo učení, koncil zdůrazňuje, že Syn není stvořený, ale zplozený. ; Bůh je
neproměnný a věčný;.
Katechismus:
253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou
Trojici".61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je
všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž
jediný Bůh, podle své přirozenosti."62 "Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností
nebo božskou přirozeností."63
Chalcedonský koncil r.451:
„My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož
Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a
skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a
soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede
všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z
Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé)
uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení
přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala
uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob,
avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku
(stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“
Učení o hypostatické jednotě, kdy Ježíš je plně člověk a plně Bůh, že to není žádná směsice nebo
rozředění nějakých osobností, a že On je a navěky bude jedna sjednocená Osoba.
Definice Chalcedonský koncil r.451 - ,kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez
oddělení a bez rozloučení" Jednoduše vyjádřeno - „jedna osoba dvou přirozeností“.
Učení o trojici a její výklad znamená,že Ježíš byl v době,kdy byl člověkem na zemi stále Bohem –
trojice je věčná.
Hypostatická jednota – Ježíš je na věky člověk a zároveň Bůh.
Boží slovo tyto nauky a výklady jednoznačně nepodporuje!
1Tim.2:5,6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal
sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
Řím. 5:12,15 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla
všechny, protože všichni zhřešili. Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho
mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší - mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni
milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista.
1 Kor. 15:21,22 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.
Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.
J 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od
Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Adam byl stvořen k obrazu Božímu.Byl stvořen jako svobodná a rozumná bytost. Mohl činit vlastní
rozhodnutí. Byl stvořen jako dokonalý člověk s možností žít ve spravedlivosti.
O tuto výsadu člověk Adam přišel. A právě proto musel přijít člověk Ježíš a napravit Adamovo selhání.
Musel být v podobném postavení jako Adam a čelit zkouškám jejichž cílem bylo zmařit skutečnost,že
Boží stvoření člověka bylo dobré. Ježíš přišel osvobodit lidstvo od účinků Adamova pádu.
1 Moj.3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty
jemu rozdrtíš patu.“ Semenem je Ježíš.
Ef.6:12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá
tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Velmi vážná je skutečnost, že učení o trojici a hypostatické jednotě zcela znehodnocuje
Jěžíšovu oběť!! Byla to oběť lásky. Ježíš se stal dobrovolně člověkem.
Je-li Ježíš navěky člověk a zároveň Bůh ,žádná lidská oběť tedy nebyla!! – hypostatická jednota.
Trojice je věčná a Ježíš je současné Bohem i člověkem. Nemohla to být oběť člověka a tedy
odpovídající, Ježíš také nemohl zemřít – trojice je věčná.
Nikde v Božím slově nenalezneme podporu pro tvrzení, že Adam nebo Ježíš byl polobohem -
zaroveň člověkem a Bohem.
Oběť přinesl člověk Ježíš a nepříjmout tuto skutečnost znamená zastírání mesiašství.
Řím.8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého
vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Fil. 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal
na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti
podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
1Tim.2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk /άνθρωπος/
Kristus Ježíš,
1T2:5 ε ς γ ρ θεός ε ἷ ὰ ἷς καὶ μεσίτης θεοῦ καὶ ἀνθρώπων ἄνθρωπος Χριστὸς Ἰησοῦς
Gen.2:15 Hospodin Bůh postavil člověka/ τὸν ἄνθρωπον /do zahrady v Edenu, aby ji
obdělával a střežil.
genesis 2: 15 καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ
παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν
Boží slovo jednoznačné říká,že Ježíš byl na zemi člověkem. Toto sdělení je tak průkazné,že
nepřipouští vytvářet různá dogmata. Zcela průkazných informací máme dostatek.
Dále tyto nauky znehodnocují obět také tím,že v podstatě říkají:
Ježíš věděl,jak zkouška dopadne,protože rovnost Bohu by také znamenala, že má stejné schopnosti
jako jeho Otec – je všemohoucí, vševědoucí.
Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, druhá Osoba Boží Trojice - nemohl zhřešit.
Proč se Ježíš rozhodl stát člověkem a jaké důsledky mohl mít výsledek zkoušky, kterou Ježíš
dobrovolně podstoupil?
To nejdůležitější: Ježíš se svobodně rozhodl stát se člověkem , podstoupit zkoušku, položit za nás
život a tím potvrdit,že satan nemá právo na další existenci.
Byla to zkouška: přijal lidství, byl v situaci Adama i v tom,že mohl podlehnout pokušení.
Zkouška je skutečná pouze v případě,že existuje možnost ve zkoušce selhat!
Ježíš ani Otec nevěděli jaký bude výsledek zkoušky.
Bůh dal svému stvoření svobodnou vůli a to znamená,že neví co se stane s člověkem v budoucnosti.
Svoboda je projev Boží lásky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál Otec by ztratil Syna a Syn život. Zemřel by jako člověk a
nebyl by vzkříšen k nebeskému životu.
A právě nauky o trojici a hypostatické jednotě uplně snižují lásku Otce i Syna a říkají,že
vlastně o nic nešlo.
Naopak šlo o vše.Byl to boj ve kterém šlo o budoucnost lidstva a světa. Satan svedl člověka a dělal si
nárok na vlastnictví země.Tím,že Ježíš ve zkoušce obstál zcela zpochybnil tyto satanovy nároky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál, ztratil by věčný život a lidstvo by nebylo osvobozeno od hříchu.
Jeho odpůrci satanovi šlo také o jeho existenci.
Satan věděl,že zkouška je regulérní jinak by vše napadl - šlo o jeho život!
Pokud by totiž Ježíš nemohl zhřešit, nebyla by jeho pokušení reálná.
Oběma stranám šlo o věčný život – zkouška byla podle pravidel, jinak by neměla žádnou hodnotu.
Bůh by mohl určit vývoj událostí jedince i národa a znát výsledek, takovou moc má.
K čemu by v takovém případě došlo? Stvoření by přišlo o dar svobodné vůle.
Stvořitel by byl v takovem případě zodpovědný za veškeré zlo v celém vesmíru!
Bůh na základě svých schopností a znalostí předvídá budoucí dění, protože vidí do našeho srdce.
Zná naše city, potřeby ,charakter a touhy.
1.Moj.6:5,6 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli
i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
Jer.7:31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a
své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl.
Můžeme to také vidět na příkladu modlitby.Bůh vyslýchá modlitbu a věci se v životě člověka
mění.Modlitba je vyslyšena. Kdyby existovalo předurčení modlitba by byla nepotřebná, neúčinná,
nevyslyšená.
Jan1:1 a Jan 10:30 nepodporuje nauku o trojici
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
ν ρχ ν λόγος Ἐ ἀ ῇ ἦ ὁ καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς τὸν θεόν καὶ θεὸς ἦν ὁ λόγος
Zde není uveden člen ὁ a nevíme proč. Možná proto,že Jan nechtěl zcela ztotožnit Syna s Otcem.
Důležité: „to slovo bylo u Boha“ bylo u Boha,nebylo jednou bytostí, bylo vedle něho.
Tvrzení,že Jan 1:1 dokazuje trojici zcela vyvrací následující verš .Pro osobu satana je zde použit
výraz ὁ θεὸς a to jistě neznamená,že je součástí trojice a Bohu rovný!
2 Kor.4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy
Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
2 Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ θεὸς τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι
αὐτοῖς τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ
Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic
nezmůže
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.
Jan10:30 ἐγὼ καὶ ὁ πατὴρ ἕν ἐσμεν
Jan 17:21 ἵνα πάντες ἓν ὦσιν καθὼς σύ πάτερ ἐν ἐμοὶ κἀγὼ ἐν σοί ἵνα καὶ αὐτοὶ ἐν ἡμῖν ἓν
ὦσιν ἵνα ὁ κόσμος πιστεύσῃ ὅτι σύ με ἀπέστειλας
Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve
svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Jan 17:11
aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět
uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme
jedno Jan 17:21,22
Slovo "jedno" se vztahuje i na učedníky a toto použité slovo má širší význam a znamená
vzájemnou jednotu,shodu,pouto a pod. Navíc se vůbec nezmiňuje o svatém duchu.
I katolícká církev připouští,že svatý duch je Boží moc!
– katolický teolog Edmund Fortman v Trojjediném Bohu (angl.): „Ačkoli je tento duch často
popisován v osobních pojmech, zdá se zcela jasné, že posvátní pisatelé (Hebrejských písem)
tohoto ducha nikdy nechápali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.““
– dále říká: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch
svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“
Dílo The New Catholic Encyclopedia o tom říká: „„Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu... Boží
Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela
mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)
Katolická encyklopedie: „Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“. (sv.15)
Katolický slovník: „Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“
(str.810)
České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale
jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty
sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je
nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.
Je užitecné opakovat analyzu Karl Rahnera významného teologa 20.století ohledne užívání slova
“Bůh” v Novém zákone: “V žádném novozákonném textu není theos (Bůh) užito tak, aby ztotožnilo
Ježíše s Tím, kdo jinde v Novém zákone je nazván ho theos, to jest Svrchovaný Bůh”. “Nikde v
Novém zákone se nenachází text s ho theos (doslova “ten Buh”), který by se nepochybne vztahoval
na trinitárského Boha jako celku, existujícího ve třech Osobách“.
Jan 20:17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím
a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste
se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
Toto jasné Ježíšovo vyjádření nám nedává právo tuto skutečnost žádným teologickým výkladem
měnit.Kdyby se tato pravda změnila jeho vystoupením do nebe,tak by nám to jistě sdělil.
Ježíš byl monotheista , nebyl trinitářem a Starý zákon je přísně monoteistický. Monotheisté byli i
apoštolové.
Příjmout nauku o trojici a hypostatické jednotě znamená nepříjmutí oběti člověka Ježíše Krista.
Tyto nauky také vytvářejí další otázku: Co se stalo s trojicí,když byl Ježíš člověk na zemi
přestala existovat? Obhajoba této nauky musí popřít Ježíšovo lidství a tím jeho lidskou oběť.
Výše uvedené biblické texty zcela srozumitelně dokazují Ježíšovo lidství, hodnotu výkupní oběti a
dotvrzují skutečnost, že není důvod měnit obsah jejich sdělení lidským výkladem.
Nikde v Božím slově nenajdeme biblický text,který by podpořil výklad "jednoho Boha ve třech
osobách"
Může teologický výklad doplňovat toto biblické sdělení a dát mu roušku tajemství?
Například: . „Je to proto, že tajemství Slova i Trojice překračuje každou vypovídací formu, a proto je
třeba vedle sebe postavit řadu vzájemně se doplňujících pohledů.“
Je třeba zdůraznit,že intelektuální poznání nevytváří pravý vztah k Bohu.
Velmi závažné je tvrzení,že výklad Bible by měl být založen na církevní tradici z důvodu, že
církevní tradice se vytvářela působením svatého ducha. Nemělo by to být obráceně, neměla by
být církevní tradice v souladu s autoritou Božího slova. Pro Ježíše a apoštoly byla Bible
autoritou:
Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit
Mat.22:29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
Pan Ježíš nám sdělil,že Písmo je základem všeho a musí platit.
2 Petra 1:2,3,20,21 Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.
Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali
toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Toho si buďte především vědomi, že
žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno
proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha
Petr také zdůrazňuje,že zdroj výkladu musí být Písmo.Písmo se dá pochopit pouze z Písma.To
je závazné a žádná teologická autorita nemůže nahradit Písmo výkladem, který není v souladu
s Božím slovem. Dále Petr říká,že vše potřebné již máme.Petr také zdůrazňuje,že milost a pokoj
přicházejí skrze poznání Boha a Ježíše a nezmiňuje se o svatém duchu.
Církevní autority přiznávají,že lidská mysl tuto nauku nepochopí, je pro lidské vnímání
nedostupná a je tajemstvím.Nerozumí ji teologové a co laici? Můžeme si vytvořit pouto k
něčemu,čemu nerozumíme?
Každá církevní nauka či tradice musí mít podporu písma,musí být biblicky doložena.
Cílem této úvahy je obrátit pozornost na hodnotu výkupní oběti Ježíše Krista a oslovit
upřimně věřící křesťany, aby se osvobodili od nauk a praktik, které neslouží Bohu, ale
jeho odpůrci!
Církve obecně prohlašují,že jsou autoritou,která má poslání pomoci člověku ke
spasení.To co nám sdělil Bůh skrze Ježíše Krista a inspirované pisatele Bible je plně
dostačující a navíc nepřiznání plné lidskosti Ježíši zastírá mesiášství a právě
chalcedonská formulace činí pravé lidství nemožným.Jsou teologové,kteří si jsou této
skutečnosti vědomi a přesto dávají přednost tradici.
Ježíšova lidská oběť platná je,ale je otázkou jak posoudí Bůh ty,kteří z nauky o trojici
udělali tajemství, nauku těžko poznatelnou a Božím slovem nepodporovanou.
Člověk nemůže pravdu,kterou přinesl Ježíš nepříjmout. To by znamenalo vzdálit se od
zdroje poznání a života.
Následující verše jsou pro duchovní pastýře a křesťany zavazující:
Ef.6: 10 - 17 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj,
abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti
mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte
na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor,všechno překonat a obstát.
Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě
evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Milan Jílek 19.09.2016

Hodne veci jsi napsal spravne podle Pravdy a uceni Boziho slova, ale mylis se minimalni v jedne veci kdyz si nespravne citoval list FILIPANUM 2 kap. kde je velice spatne prelozeno to, ze je KRISTUS ROVNY BOHU. Kristus svemu OTCI nikdy rovny NEBYL a ani NENI. Veskera jeho moc i autorita je od OTCE a od OTCE je i jeho samotna EXISTENCE. Nakonec prekladat takto tento text odporuje i KONTEXTU a dalsimu uceni a slovum samotneho KRISTA, ktery jasne rekl "...Otec je větší než já..." (ev. Jana 14:28)

Spravny preklad 2 kap. Filipanum, kde neni snaha trinitarskych prekladatelu vlozit do textu neco co tam napsano neni zni takto.
"5 Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš, 6 který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl roven Bohu. 7 Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. 8 Více než to: Když se nalézal v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu. 9 Právě proto ho také Bůh vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, 10 aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou 11 a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce." (Filipanum 2 kap.)

Tento preklad je v souladu s kontextem, kde je vice nez zrejme, ze KRISTA vyvysuje sam BUH (OTEC) do nadrazeneho postaveni (9 vers) a to by pak v pripade rovnosti s OTCEM melo znamenat, ze KRISTUS ma pak VECSI postaveni nez OTEC a OTEC je SYNOVI podrizen a vzdava se v jeho prospech sveho nadrazenoho postaveni. Tohle ale mozne neni. OTEC zustava NADRAZENOU autoritou po celou vecnost vuci vsem stvorenym bytostem vcetne samotneho KRISTA.

(Izajáš 52:13) Pohleď, můj sluha bude jednat s pochopením. Bude ve vysokém postavení a jistě bude povznesen a velmi vyvýšen.
(Skutky apoštolů 2:33) Protože byl tedy vyvýšen k Boží pravici a dostal od Otce slíbeného svatého ducha, vylil to, co vidíte a slyšíte.
(Efezanům 1:21) vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství a každé jméno, které se jmenuje, nejen v tomto systému věcí, ale také v tom budoucím.

(1. Korinťanům 15 kap.) Potom konec, až předá království svému Bohu a Otci, když [předtím] přivede vniveč všechnu vládu a všechnu autoritu a moc. 25 Musí totiž kralovat, dokud mu [Bůh] nepoloží všechny nepřátele pod nohy. 26 Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt. 27 [Bůh] totiž „mu všechno podřídil pod nohy“. Ale když říká, že ‚všechno bylo podřízeno‘, je zřejmé, že s výjimkou toho, kdo mu všechno podřídil. 28 Ale až mu bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.

"9 A Jehova (JHVH) se stane králem nad celou zemí. V ten den se Jehova prokáže být jediný a jeho jméno jediné." (Zecharias 14 kap.)

"3 Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je KRISTUS; hlavou ženy je zase muž; hlavou KRISTA je zase Bůh." (1 Kor. 11 kap.)

(Kolosanům 2:10) A tak vlastníte plnost prostřednictvím toho, kdo je hlavou veškeré vlády a autority.
(Hebrejcům 1:4) Tak se stal lepším než andělé do té míry, že zdědil jméno znamenitější než jejich.

(Kolosanům 1:15) On (Kristus) je obrazem neviditelného Boha, prvorozeným všeho stvoření,
(Hebrejcům 1:3) On je odleskem [jeho] slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti a udržuje všechny věci slovem své moci; a když způsobil očištění za naše hříchy, posadil se po pravici Majestátu ve výšinách.

"Hlavní myšlenka toho, o čem nyní rozmlouváme, tedy je: Máme takového velekněze, a ten se posadil po pravici trůnu Majestátu v nebesích 2 [jako] veřejný sluha svatého místa a pravého stanu, který postavil Jehova, a ne člověk. ... 6 Ale [Ježíš] nyní obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředníkem úměrně lepší smlouvy, která byla zákonně založena na lepších slibech." (Zidum 8 kap.)

Jezis tedy neni jen MESIASEM = KRISTEM co je pozice pomazaneho KRALE slouziciho NEJVYSSIMU BOHU JHVH OTCI, ale je zaroven i VELEKNEZEM dle spusobu MELCHISEDEKA. Prinesl jak si to psal uz vyse rovnocennou obet a za dokonaly lidsky zivot cloveka ADAMA obetoval svuj dokonaly lidsky zivot, ktery dostal od OTCE kdyz ho poslal na zem a samozrejme i jako clovek zemrel a byl 3 dni mrtvy. Kdyby nezemrel pak by opravdu zadnou rovnocennou obet nedal a sme stale v hrichu bez nadeje na odpusteni hrichu a zustavame dal pod dedicnym hrichem smrti zdedenem po Adamovi s Evou.

Az se podvod nestal a BOZI SYN JEZIS KRISTUS opravdu zemrel a byl 3 dni mrtvy pak je uceni o VECNEM trojjedinem bohu nesmysel, co jinak je i bez tohoto FAKTU.

V symbolickem duchovnim chramu neuctivame jako BOHA ani pomazaneho krale ani velekneze, ale OTCE jako jedineho praveho BOHA s NEJVYSSI AUTORITOU a stejne tak to dela i BOZI SYN Jezis Kristus pro ktereho i po jeho vzkriseni OTEC nadale zustava i jeho BOHEM v nadrazenem postaveni a autoritou jako nekdo komu i sam BOZI SYN SLOUZI a vykonava a podrobuje se jeho svate VULI (ev, Jana 17:3)

[Karol Schneider]

Konečně normální křesťan co nevěří na řk. trojici.

Lidi probuďte se, Syn Boží a Syn člověka Pán Ježíš Kristus byl jen 100% člověk a 0% Bůh, i když byl podobný Bohu, který jej zplodil v Marii. Zemřel za nás jen jako 100% člověk, protože jako Bůh by nemohl nikdy zemřít, protože Bůh nemůže zemřít, to snad pochopí i malé dítě.
A sám to potvrdil, když řekl:
Matouš 27:46  A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?
Bůh Ježíš by se nikdy nemodlil k Bohu jinému, kdyby byl sám Bohem! Ani k sobě by se nemodlil, kdyby Ježíš byl Otcem, to by byl jasný schizofrenik a celé jeho vystoupení zde na zemi by bylo jen jedno velké divadlo.

Mikime uz minulosti tohle falesne a nebiblicke uceni odhalilo vice lidi vcetne vyznamneho vedce i uceneho cloveka, ktery dukladne studoval text Bible Isaaca Newtona pouzivajic pseudonym "JEHOVAH SANCTUS UNUS" = z latiny JEHOVAH SVATY JEDINY. Newton se priklanel k Arieovi a odsoudil rimske koncili ze 4 stoleti, kde byli mocensky rimskymi cisari protlacene nebiblicke myslenky a Atanasovo uceni o trojjedinem bohu cilem posilnit mocenske postaveni rimskych cisaru jeko PROSTEDNIKU medzi BOHEM a LIDMI MISTO KRISTA. Jejich titul PONTIFEX MAXIMUS si pak po techto rimskych cisarech narokovali i rimsky papezi.

V minulosti i vyznamni ucitele a verici CASD odmitali uceni o trojjedinem bohu.
"... Celá história nám vydáva svedectvo o tom, že tí, ktorí trojicu zastávali využívali svoj mocenský a politický vplyv na to, aby potierali tých, ktorí v trojicu neverili. Naopak tí, ktorí trojicu neprijímali, boli z veľkej väčšiny mierumilovní a radšej trpeli, ako by mali oplácať násilím. Preto sa aj väčšinou odmietali zúčastňovať vojen.
V 1. polovici 19. storočia vzniklo adventné hnutie, v ktorom boli na začiatku ľudia, ktorí tiež neprijímali učenie o trojici. Merlin Burt píše v diele „Trojica v histórii adventistov 7. dňa“, že niekoľko ďalších skupín adventizmu, ktoré vznikli z milleritského hnutia, sa stále držia proti - trojičného pohľadu. Niektorí adventisti sú presvedčení, že učenie o trojici pochádza z katolíckej teológie a preto musí byť falošné. M. Burt tiež uvádza: „Takmer do začiatku 20. Storočia bola adventistická literatúra takmer jednotná v tom, že sa stavala proti večnému božstvu Ježiša a osobe Ducha svätého. Na začiatku niektorí dokonca verili, že Kristus bol stvorený. Napätie v otázkach teológie v adventizme začalo počas milleristického hnutia, ako rozpor medzi dvoma hlavnými vodcami, Williamom Millerom a Joshuom V. Himesom. Miller, ako baptista, bol trinitár. Napísal: „Verím v jediného živého a pravého Boha a v to, že sa predstavuje v troch osobách božskej trojice...” Himes, blízky spolupracovník Millera, mal presvedčenie Christian Connection - severovýchodná odnož Christian church, ktorá odmietla trinitariansku vierouku, ako nebiblickú. Dvaja hlavní zakladatelia CASD, Joseph Bates a James Whites, podobe ako Himes, boli členmi Christian Connection a odmietali učenie o trojici. James White napísal: „Môžeme spomenúť trojicu, ktorá ničí osobnosť Boha a jeho Syna Ježiša Krista.” Bates a White sa tak snažili zachovať oddelené osobnosti Otca a Syna. Medzi adventistov, ktorí vystupovali proti trojici alebo odmietali večné božstvo Krista patria J. B. Frisbie, J. N. Loughborough, R. F: Cottrell, J. N. Andrews, D. M: Canright, J. H. Waggoner a C. W. Stone.“ M. Burt ďalej spomína: „Približne v roku 1890 adventisti dospeli k viac - menej harmonickému postoju. Ježiša vnímali ako „splodeného”, alebo vytvoreného božského Syna Božieho. Pokladali ho za stvoriteľa spolu s Otcom. Prirodzenosť Ducha Svätého bola diskutovaná hoci sa všeobecne považoval za všadeprítomnú silu Otca, alebo Syna, ale nie za osobu.“ Po roku 1900 nastal vývoj, ktorý smeroval k postupnému zavedeniu trojice. Značne k tomu prispel aj postoj E. G. Whiteovej, ktorú dnes považujú adventisti za prorokyňu a jej diela za základ svojho učenia. Starší kazatelia u adventistov aj napriek takémuto vývoju stále proti trojici kázali a mnohí z nich zostali biblickému postoju verní až do smrti.
Adventisti odmietli aj náuku o nesmrteľnosti ľudskej duše a tiež o pekelnom ohni. Tiež rozpoznali, že Pán Ježiš by mohol byť totožný s archanjelom Michaelom, čo zastávajú až do dnes. V súčasnosti však prijímajú aj náuku o trojici, čo s tým, že je Pán Ježiš tiež archanjelom Michaelom nejde vôbec dohromady. Skôr nám to ukazuje, že ich prijatie učenia o trojici, mohlo byť skôr snahou priblížiť sa k väčšine cirkví. Veľmi by som si prial, keby sa adventisti, ktorí budú tieto články čítať, vážne zamysleli nad textami, ktoré budem v ďalších častiach predkladať a pochopili, že učenie o trojici, ktoré bolo neskôr ich cirkvou prijaté, vytvára viacero zjavných rozporov v ich terajšej teológii.
Čiastočne adventným hnutím, ale hlavne učením H. Grewa a G. Storrsa boli ovplyvnení aj bádatelia Biblie (dnes známi ako Svedkovia Jehovovi). Tiež považujú Pána Ježiša za archanjela Michaela, odmietajú náuku o nesmrteľnosti ľudskej duše a o pekle, no na rozdiel od adventistov odmietajú náuku o trojici až do dnes. Tým si samozrejme vyslúžili oveľa väčšie pohŕdanie a nenávisť zo strany iných cirkví. Od adventistov siedmeho dňa sa neskôr oddelili aj ďalšie skupiny, ktorí s učením o trojici nesúhlasili.
To však nie je ešte všetko, existujú nezávislé zbory po celom svete a tiež niektoré mesiánske zbory Židov, ktoré odmietajú trojicu. Aj v rôznych cirkvách je veľa ľudí, ktorí náuku o trojici neprijímajú. Mnohí ľudia jasne vidia, že učenie o trojici nesedí s Bibliou, nemajú však odvahu, aby vyšli s pravdou von. Väčšinou však majú strach, že potom zažijú odsúdenie od spoluveriacich vo svojej cirkvi, od priateľov, známych, a čo je najcitlivejšie zo strany rodiny (životného partnera). Pre viacerých by to znamenalo koniec ich duchovnej kariéry. Niektorí ľudia sú tak naviazaní na iných ľudí, že sú ochotní preto aj potláčať pravdu, ktorej už jasne porozumeli. Viem ich však pochopiť, tiež som pravdu potláčal a čo je oveľa horšie, niekoľko rokov som sa staval pravde na odpor. Tiež som zastával trojicu a trvalo to približne 14 rokov. No boli obdobia, keď som bol pri čítaní Písma Duchom Božím obviňovaný, že trojica nie je pravda o Bohu..."

Viac tu: https://jedinyboh.webnode.sk/news/je-uc ... u-o-bohu-/

[mikim]

Ano četl jsem již jinde kdysi kdo ze zakladatelů církve věřil či nevěřil na trojici. Každopádně EGW "viděla" tři nebeské bytosti, pokud je ale pravda, že to napsala ona, která na trojici věřila jako metodistka, odkud vyšla, co o tom napsala:

E. G. White o Duchu svatém řekla:
1. Lt 8, 1896, p.1, „Sunnyside“ Cooranbong, Feb. 6, 1896/TM 392,UL 51, 2MR 34, 4MR 329, 10MR 63, 1888 MatteriALS 1493/:
„ Po staletí zlo vzrůstalo a mohlo být potlačeno a zadrženo jedině skrze velikou moc Ducha svatého, třetí osoby Božství, která přišla nikoli v omezené síle, ale v plnosti božské moci.

2. Special Testimories, Series A, No.10, p.37(1897)/Ev 617/:
„Moc knížete zla může být zabržděna jedině mocí Boha v třetí osobě Božství, Ducha svatého.“

3. DA 671(1898),/taktéž RH May 19, 1904, RH Nov. 19, 1908/:
„Hříchu bude možno odolat a nad ním zvítězit jen skrze mocnou působnost třetí osoby Božství, která přijde nikoli v omezené síle, ale v plnosti božské moci.“

4. ST December 1, 1898/taktéž ML 36 a BE 27. 2. 1899, 6BC 1152 a SW Nov. 28,1905/:
„ Kristus rozhodl, že po odchodu ze země obdaří ty, kteří v něj uvěřili i těm, kdo v něj uvěří. Jakého daru bylo třeba, aby byl dostatečně vzácný, a přitom ukázal a oslavil Jeho příchod na prostřednický trůn? Musí to být dar přiměřený Jeho velikosti a Jeho královské důstojnosti. Spasitel se rozhodl poslat svého zástupce, třetí osobu Božství. Tento dar nemohl být vznešenější. On dal v jednom daru všechny, a proto Boží Duch, ta obracející, osvěcující a posvěcující mocnost, byl Jeho dar.“

5. Ms 66, 1899, p. 4, řečeno 15. 4. 1899 studentům v Avondale, Austrálie/7 MR 299, Ev 616/:
„Potřebujeme pochopit, že Duch svatý, který je právě tak osobou jako Bůh je osoba, se prochází skrze tyto místa.“

6. Ms 93, 1893/20 MR 324/:
„Duch svatý je Utěšitel v Kristově jménu. Zosobňuje Krista, nicméně je odlišnou osobností.“

7. Ms 20, 1906/Ev 616.17 také 20 MR 68/:
„ Duch svatý je osoba, která přináší svědectví našim duchům, že jsme děti Boží. Když se tento svědek zjevuje, přináší sebou vlastní důkazy. V takových chvílích věříme a získáváme jistotu, že jsme dětmi Božími. Duch svatý má osobnost, jinak by nemohl nést svědectví duchům, že jsme děti Boží. Musí být rovněž božská osoba, jinak by nemohl zkoumat tajemství, která leží skryta v mysli Boha.“

8. YI 27.10.1898/CT 450, SD 125/:
„Pouze ti, kteří čtou Písmo Svaté jako hlas Boha, který k nim promlouvá, jsou opravdovými žáky. Oni se bojí Božího hlasu, neboť pro ně je živou skutečností. Činí své chápání přístupným božským radám a modlí se o milost, aby mohl dosáhnout průpravy pro službu. Když dostane do své ruky nebeskou pochodeň, takový hledač pravdy, vidí svou vlastní křehkost, svou slabost, beznadějnost, spoléhání na sebe sama při hledání spravedlnosti. Vidí, že v něm není nic, co by ho mohlo doporučit Bohu. Modlí se k Duchu svatému, zástupci Krista, aby byl jeho neustálým průvodcem, aby ho přivedl k úplné pravdě. Opakuje si zaslíbení:“Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, on vás naučí všemu.“

9. RH, Jan 4, 1881:
„Tehdy smíme všichni spojit hlasy v píseň-Chvalte Boha, zdroj všeho požehnání, Chval jej všechno stvoření na zemi, Chval jej nebeský zástup na nebi, Chval Otce, Syna a Ducha svatého.

1. Zdravotní rady a poučení, str. 222:
Duch svatý je třetí osobou Božskou.

2. Biblické komentáře, str. 442:
Božstvo litovalo lidskou rasu, Otec, Syn a Duch svatý se cele dali do plánu vykoupení.

3. Evangelizace str. 613:
Duch svatý je stejně tak osobou jako Otec a Syn.

4. Evangelizace str. 615:
V nebeské trojici jsou tři osoby, jména těchto tří mocí jsou Otec, Syn a Duch svatý.

5. Evangelizace str. 616:
Duch svatý je stejně tak osobou jako je Bůh osobou.

6. Touha věku str. 671:
Mocné působení třetí osoby Božstva…

7. TM391/Svědectví ke kazatelům/:
Mocné dílo Ducha svatého, té třetí osoby Božstva…

Ale také napsala toto:
Poslušnost Kristova vůči jeho Otci byla stejnou poslušností, jaká je požadována také od člověka. Člověk nemůže přemoci satanova pokušení bz božské síly, jež se spojí s jeho schopnostmi. Tak tomu bylo s Kristem, a protože se rozhodl odložit své božské síly během svého života jako člověk, musel se také cele spolehnout na Boží moc. Nepřišel na naši zem, aby žil životem poslušnosti, kterou projevuje malý Bůh většímu Bohu, nýbrž jako člověk, který je poslušný svatému Božímu zákonu. A v tom směru je našim příkladem. Pán Ježíš nepřišel do našeho světa, aby ukázal, co může vykonat Bůh, nýbrž aby svým životem ukázal, co může vykonat člověk, který Bohu důvěřuje v každé nesnázi a prosí Ho o pomoc.
Jako jeden z nás, který pocítil naše potřeby a nedostatky, byl zcela závislý na Bohu a v osamělé přírodě v modlitbách vyhledával božskou moc, aby byl schopen čelit nastávajícím zkouškám a těžkostem. V hříšném světě snášel Ježíš boje a duševní muka. Jako člověk se Ježíš s prosbou tak upnul k trůnu Božímu, dokud nebylo Jeho lidství naplněno nebeským tokem, jenž spojil lidství s božstvím. Stálým společenstvím s Bohem přijímal Ježíš život od Boha, aby ho mohl dát světu. Jeho zkušenost se má stát naší zkušeností. (DA 362.3)

„Syn Boží však byl podřízen vůli Otce a byl závislý na Jeho moci. Kristus byl tak dokonale nesobecký, že na sebe vůbec nemyslel. Přijímal to, co s ním Bůh zamýšlel, a Otec mu každý den zjevoval své plány. Tak bychom i my měli záviset na Bohu, aby naše životy byly pouhým prováděním vůle Boží.“ Neoddával se však klidně odpočinku proto, že byl nadán všemohoucí mocí. Nebyl to Pán země, moře a nebes, který tu klidně odpočíval. Tuto moc odložil a praví: Já nemohu sám ze sebe činiti nic. (Jan 5.30). Důvěřoval v moc Otce. Ježíš odpočíval ve víře v lásku a péči Boží a moc Jeho slova, jež utišilo bouři, byla moc Boží. Jako Ježíš odpočíval s vírou v péči Otce, tak máme odpočívat i my v péči našeho Spasitele. (DA 208.336)

„Kristovo vítězství a poslušnost je vítězstvím a poslušností skutečné lidské bytosti. My se ve svých závěrech dopouštíme mnoha chyb, které jsou způsobeny našimi mylnými názory na lidskou přirozenost našeho Pána Ježíše. Jestliže připisujeme Jeho lidské přirozenosti jakkkoukoli moc, kterou člověk nemůže ve svých bojích se satanem obdržet, pak ničíme úplnost Jeho lidství. On uděluje svou milost a svou moc všem, kteří Ho vírou přijímají. Pán nyní požaduje, aby každý potomek Adamův, skrze víru v Ježíše Mu sloužil v té lidské přirozenosti, kterou nyní všichni máme. Ježíš překlenul propast hříchu. On spojil zemi s nebem, pomíjitelného člověka s věčným Bohem. Ježíš, Spasitel světa, mohl zachovávat přikázání Boží tímtež způsobem, jakým je mohou zachovat lidé. (7BC 929).

Neměli bychom pokládat poslušnst Kristovu za něco pro co byl obvzlášť uzpůsoben zásluhou své božské přirozenosti, protože On stál před Bohem jako představitel člověka a byl pokoušen jako lidský zástupce a ručitel. Kdyby měl Kristus zvláštní moc jako výsadu, kterou by člověk nemohl obdržet, pak by satan z tohoto faktu vytloukl kapitáĺ. Avšak dílo Kristovo spočívalo v tom, aby vysvobidil člověka z mocenského nároku satanova a On to mohl učinit pouzen poctivou, přímočarou cesou. Přišel jako člověk, aby byl pokoušen jako člověk a prokázal poslušnost člověka. (ST 10.4.1893, 7BC 930)

[Karol Schneider]

Proc neni Marie Jezisova matka v CASD uctivana jako BOHORODICKA ? Je to platne uceni rimsko katoliku prijate v 5 stoleti n.l. a vychazi ze zmen v jejich uceni, co prisli pod tlakem moci rimskych cisaru v 4 stoleti n.l. kde byl Bozi Syn Jezis Kristus vyhlasen za BOHA rovneho OTCI jako nejaka soucast tajemneho trojjedineho boha - ve skutecnosti zacal byt od teto doby tento falesny lidmi vytvoreny kristus novou modlou a bohem, ktery byl pak uctivan misto jeho OTCE Boha JHVH, ktery byl jeste v 1 ale i v 2 stoleti jak pro Krista, tak i pro jeho verne nasledovniky JEDINYM PRAVYM a UCTIVANYM BOHEM a Jezis byl prijimal jako jeho mluvci, prostrednik medzi BOHEM OTCEM a LIDMI, mesias, veleknez a vykonavatel OTCOVE VULE slouzici v nebi po pravice MEJESTATU sveho BOHA JHVH - OTCE.

Marie moci Boziho ducha pocala Boziho Syna Jezise Krista, ktereho i verici CASD uctivaji jako BOHA. Jestlize se Jezis Kristus na zemi narodil jako dokonaly clovek muzeme o cloveku rict, ze je soucasti dal nejakeho tajemneho trojjedineho boha. Muze vecny a vsemohouci BUH zemrit ? Co se tedy stalo kdyz Jezis Kristus zemrel a byl 3 dni mrtvy ? Byl uz pocas jeho lidskeho zivota na zemi trojjedinym buh mrtvy a nebo umrel az kdyz zemrel jako clovek ?

Kdo skutecne zemrel ? Zemrel VECNY a VSEMOUHOUCI BUH od ktereho je VSE a nebo nejaka jeho cast a nebo zemrel BOZI SYN poslany OTCEM NEJVYSSIM BOHEM a autoritou ?

Je toto podoba boha ktereho i verici CASD uctivaji spolu s rimsko katoliky ?
http://ukrizovananekonecnalaskamilujemt ... rojica.jpg

To tu maji rimsko katolici postavene kousek od narodni baziliky zasvecene uctivani Marie v Sastine Strazoch kde bydlim. Uctivana Marie a jeji socha byla na oltari korunovana samotnym rimskym papezem uz zesnulym Janem Pavlem II.

http://ukrizovananekonecnalaskamilujemt ... ss/?cat=72