Víra pak znamená......

[ambassador]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

[Tomáš Plechatýý]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

Na to není v křesťanství jednotný pohled.

Dokonce ani v evangeliích.

[ambassador]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

Na to není v křesťanství jednotný pohled.

Dokonce ani v evangeliích.

Každá myšlenka má dvě strany mince. Zkus tedy prosím představit své pochopení.
S tou jednotou - to by bylo docela zajímavé téma.
Může být vůbec taková jednota?

[Tomáš Plechatýý]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

Na to není v křesťanství jednotný pohled.

Dokonce ani v evangeliích.

Každá myšlenka má dvě strany mince. Zkus tedy prosím představit své pochopení.
S tou jednotou - to by bylo docela zajímavé téma.
Může být vůbec taková jednota?

Mé pochopení jsem vlastně představil tím, že jsem řekl, že na to není jednotný pohled ani v bibli.

Bible Představuje v některých částech Boha jako Svobodnou Svrchovanou Vládnoucí bytost, která se smiluje nad kým se smiluje a slituje nad kým se slituje, ale některé nechává zatvrzelé. O některé texty se opírá na tomto fóru i Viktor.

Takto je představen Bůh nepředvídatelný. Kterému je možno pouze klást odpor, nebo se poddat, ale stejně není možno jej porazit nebo nějak získat a prosadit svou vůli.

V tomto pohledu nevěřící ale anii věřící nemá možnost prosazovat a prosadit ani vírou své plány a vůli.

Někteří jsou ve svých plánech v souladu s Boží vůlí a jejich modlitby jsou vyslyšeny a někteří ne a musí se s tím pouze smířit a na Boha se nesmí zlobit, neboť se musí respektovat jeho přemýšlení a pohled který je mnohem vyšší než náš.

V jiných částech ale Bible představuje Boha jako bytost, která je předvídatelná, která slibuje a dodržuje sliby, která nabízí smlouvy a zaslíbení, kterou je možno vzít za slovo, která nikomu nenadržuje a nestraní, která je stále stejná. Která sama vybízí ať si ji vyzkoušíme.

Sliby, zaslíbení a teze vyřčené i Ježíšem v tomto duchu jsou obrovskou výzvou pro víru věřících, protože zde naopak víra (nebo nevíra a pochyby nebo také malověrnost) věřícího je tou rozhodující věcí v tom, zda se záměr a vůle věřícího prosadí.

Učedníci sebevědomě nabízí, že na vesnici sešlou oheň z nebe jako Eliáš. Eliáš je uváděn jako příklad modlitby víry, která ale byla zaznamenána pouze jako rozkaz. Stejně tak Pavel rozkazem a oznámením oslepl kouzelníka.

Žena s krvotokem vírou ,,vytáhla" uzdravující moc z Ježíše, protože si řekla, že stačí aby se jej dotkla za kus oděvu.
Římský voják si sám nadiktoval podmínky jak Ježíš uzdraví doma na dálku jeho Pána.

Petr si nadiktoval že může jít po vodě a šel.

A v bibli jsou případy, kdy to takto lidem naopak funguje a někdy i případy kdy jim to nefunguje.

A dokonce i v dnešním světě jsou věřící kteří takto věří a někteří zažili úspěch a mnohé to zlomilo a zklamalo.

Zkrátka v bibli jsou oba tyto pohledy a dodnes jsou věřící zastávající oba, kteří se ale často až navzájem obviňují ze špatné víry - buď fanatismu a dělání z Boha automat, nebo naopak z vlažnosti a zastírání vlastní pohodlnosti a zbabělosti vykročit ve víře.

V obou táborech už zažili věřící lidskost a přijetí které už nečekali, ale i tvrdost nebo výsměch za své dosavadní přesvědčení.

Neumím říci že jedno z učení do bible nepatří a druhé ano, protože v bibli stojí obě. Maximálně mohu říci, že ty přístupy dohromady nejsou konzistentní a že si každý vybere a upřednostní vždy jeden místo druhého.

[ambassador]

Tomáši (Naše plány a rozmary mohou být odlišné od našich skutečných potřeb.)

Je to velmi zajímavé téma, které nám čtenářům Bible nedává právo upřednostnit jen jeden projev
Boží vůle do konkrétní situace člověka. Na druhou stranu je potřeba vnímat to co jsi "zmínil", že se
vždy najdou jedinci, kteří upřednostní jen to co se jim hodí. Bůh nám nedovoluje, aby jsme dělali
selekci Jeho nabídky. Chce aby jsme vzali v úvahu obě možnosti. Nabízí zaslíbení a dává prostor
pro víru, přesto na Něm zůstává, jak to zaslíbení uvede nebo také neuvede do dané situace jedince.
Lze však také vnímat, že to stěžejní je stále na Bohu, nám zůstává dovolávat se zaslíbení a pokorně
čekat na Jeho rozhodnutí. Způsob našeho volání nemá jednu šablonu. Je to niterně soukromá
záležitost volání z hlubin našeho srdce (mysli). K tomu volání se mohou přidat i ti s nimiž jsme se podělili
o naši potřebu.

Může to být s námi lidmi i tak, že dáváme přednost těm textům v Bibli, které ladí s před-porozuměním, které do nás již dříve někdo vložil. Vždy stojí za to každý "nástroj" čas od času znovu přeladit na tu "nebeskou harmonii".

[Neregistrovaný]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

15Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.
16Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
17Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.
18A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.

[Neregistrovaný]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

24Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.
25A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“

[Lída Rohalová]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

Na to není v křesťanství jednotný pohled.

Dokonce ani v evangeliích.

Každá myšlenka má dvě strany mince. Zkus tedy prosím představit své pochopení.
S tou jednotou - to by bylo docela zajímavé téma.
Může být vůbec taková jednota?

Četla jsem před časem vynikající článek o jednotě, církvi, víře - nabízím zde:
http://lukastargosz.blogspot.com/2019/0 ... dnoty.html

Dle mého soudu je to řečeno výstižně.
Připojila bych ještě své vnímání věcí:

Jednotný pohled v církvi není možný. Církev nikdy nebude uniformní záležitostí a vždy se v ní budou střetávat různé pohledy, názory, různé vnímání věcí. Fundamentalismus má s tímto problém, jak krásně popisuje Jan Heller:

Fundamentalismus je v mé představě úsilí zaměnit vlastní, osobní náboženský prožitek za normu pro druhého. To je velmi zhoubné, proto je takovému úsilí třeba čelit všude a pořád. Takový člověk totiž tím, co poznal a co mu bylo třeba opravdu z milosti Boží darováno, začne přikazovat těm druhým, po jaké cestě mají jít k Pánu Bohu. Tím se nad nimi zmocňuje vlády. Bývá to provázeno falešnou představou, že pravdu má ten, kdo jí hlásá. Ne! Když hlásáme pravdu, vždycky jí hlásáme nedokonale. A nadto pravda není názor, nýbrž bytost. Vždyť Kristus říká, já jsem pravda (J 14, 6). A Kristus přece nikdy nemůže být vlastnictvím člověka. Apoštol Pavel říká, že poznáváme jen zčásti. Proto nikdy nejsme pány Božího slova.


Na věci se lze dívat z různých úhlů pohledů, jedno je však společné - Ježíš Kristus. Církve si však k Ježíši přidaly své "neprůstřelné" systémy věrouky, a tak přidaly k úhelnému kameni přídavky. Je dobré mít zformulováno, čemu církev věří, jenže člověk je důmyslný "kutil" a tak zaměňuje podstatné věci za nepodstatné. Najednou není otázkou spásy Ježíš, ale jestli se světí sobota, nebo neděle a další věci. Každá církev má "své" věci.

Historie křesťanství nás učí, že v křesťanství nikdy nebyl jednotný pohled. Prvotní církev bývá idealizovaná (bojovali tam i se smilstvem). Už prvotní církev patřila do různých "frakcí", dívala se různě například na Zákon. Věrným judaistům dělal Pavel problémy. Už prvotní církev byla rozdělená (já se hlásím k Pavlovi a já Apollovi).

Další církve to je na samostatnou kapitolu.

Ani na Písmo neexistuje mezi církvemi jednotný pohled:
ine-f8/bible-t599-140.html#p13219

Jednotný pohled dokonce neexistuje ani mezi samotnými protestanty, kteří by měli mít blízko k metodě "sola scriptura".
Máme zde jednu "metodu", ale výkladů tolik jako mravenců. Pokud se do toho "obuje" fundamentalismus, je problém.
Ten pak přesvědčuje ostatní, že jen on má pravdu. Je to ve formě kolektivu, nebo ve formě jednotlivců. Fundamentalisticky smýšlející jedinci se nachází v každé církvi, černobílé vidění světa odjakživa přitahuje a je zdrojem nejrůznějších konspirací. Některé věci černobílé jsou, např. že není spásy mimo Krista atd. Jedná se víceméně o podstatné věci. Ale některé věci podstatné nejsou a je jim věnována nebývalá energie.

Když Ježíš působil na této zemi, nesnažil se lidi uvrtat do teologického systému, ale představil jim Boha Otce, kterému je učil důvěřovat.
Hlásal Boží království a demonstroval jeho moc už na této zemi. Stoloval s hříšníky, navštěvoval celníky, zachraňoval prostitutky. Přišel proto, aby jejich i naše vina byla smyta. Na kříži se na obmytí našich hříchů nemohl nechat ukřižovat žádný teologický systém, ale jen Boží Syn zcela důvěřující svému Otci. Nespoléhejme proto na "systémy", ale slyšme Boží volání: "Čiňte pokání ze svých hříchů, neboť se přiblížilo království Boží!"

Co znamená víra? Je to důvěra Bohu navzdory všemu.

Pokud je v církvi láska, je to církev reformační, a pokud tam láska není, je to církev deformační.
Můžeme být lidmi, od kterých je možné se odrazit, nebo lidmi, u kterých je možné se dorazit.

[Neregistrovaný]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

16A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
17protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
18a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne

[Neregistrovaný]

Víra v modlitbě není prostředkem, jak zapojit Boha k tomu, aby se naplnili mé plány a rozmary.

5Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.
6Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.
7Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;