Matouš 9:13 Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
Pán Ježíš se stal známým také tím, že bořil zažité hradby mezi lidmi a vysvětloval, co Bůh, jeho Otec, požaduje po lidech. Uvedený výrok je příkladem, který ukazuje na smysl lidských vztahů a vztahů k Bohu. Na výtku, že jí s celníky a hříšníky, jim vytýkal jejich nepřívětivost, nelásku a domýšlivost na svoje „přísné náboženství“. Namísto lítosti, soucitu a ochotu pomoci, stavěli na odiv své „důsledné plnění zákona“ (navenek, ale uvnitř byli ohyzdní svou závistí, nenávistí, pýchou a sobectvím).
Jak podobní jsou si lidé dnes. Technika, technologie, poznání znamenaly obrovský rozmach a lidské povahy se nezměnily. Přes všechny hesla svobody, humanity, lidských práv, zůstali lidé podobní jako v dříve. Čím více poznáváme, že zdroje surovin a základních životních potřeb (vody, vzduchu, půdy, nerostů) se krátí a zvěstují konec spotřebního způsobu života, tím více by se lidé měli zamyslet nad svým vztahem k Bohu a k lidem. Jak harmonicky se mohl rozvíjet svět, kdyby lidé od počátku, tak jak to předvídal Stvořitel, byli žili v lásce k Bohu a k lidem. Lidstvo muselo projít dlouhou dobou dějin, aby mnozí došli k poznání, že vztah k Bohu a cesta Ježíše Krista je jedině možný způsob soužití lidského společenství. Žel, dějiny se nebudou opakovat. Ti, kteří přijali víru v Boha a Ježíše Krista budou žít v Božím království.
Milosrdenství, známý pojem, sbližuje lidi, ale co všechno obsahuje? Milé srdce? Milost, laskavost, soucit, něžnost, přívětivost, pozornost, skromnost, milovat? Zkrátka mít rád svého bližního, vidět jeho potřeby, zájmy, touhy, nesnáze a být ochoten mu pomoci, neubližovat, nestát mu v cestě, nevnucovat mu svoje představy, ale být mu příkladem, někým, na koho se může spolehnout, kdo je také kouskem svého já pro něho. S radostí a úsměvem se setkáváme s těmi, kteří nám jsou blízcí.
Židé přinášeli oběti za své hříchy. Domnívali se, že svými náboženskými úkony činí pokání, budou Bohu blíž. Zapomněli, že k obětem měli přinést i své srdce, svou mysl, aby Bůh změnil jejich povahu. Podobně jako dnes, lidé přiznávají své chyby, tváří se, že je jim to líto, ale povahu jim to nezmění. Pokání považovali za splněné svou obětí, svými úkony, svými slovy. Co je důležitější v zákoně právo a milosrdenství to zapomněli. Jak směšná je domněnka, že zákon je špatný, protože vede lidi k jeho překračování. Tak zákon zrušíme a máme po problémech? Jenže zákon Boží má vést člověka k šťastnému životu. Jakékoliv překročení zákona nejenže narušuje vztah k Bohu a k lidem, ale člověka utvrzuje v jeho sobecké a pyšné povaze.
Lidské zákony, omezení, která si kladou sami lidé, aby vůbec mohli spolu žít, jsou nedokonalé, protože zasahují jen nejnutnější vnější chování. Člověk má svobodnou vůli, proto se může svobodně rozhodovat, jak chce a nedochází mu, že i svoboda má své hranice ve vztahu mezi lidmi. Člověk nechápe, že lidské vztahy mají i svou morální hranici, myšlení, chování a jednání. Domněnka, že každý musí snášet projevy názorů a jednání druhého, byť nepřekračují lidský zákon, je nesprávná.
Pokání zní možná cize. Není to nic jiného, než uznat své překročení Božího zákona lásky (k Bohu a k lidem) a Bohu vyznat, že člověk lituje své jednání a nechce je opakovat. Výtka farizejů a zákoníků, že Ježíš sedí u jednoho stolu s celníky (tehdy známými jako zloději) a hříšníky, měla svou skrytou domněnku, „my jsme lepší“. Neuvědomili si, že jejich hříchy jsou Bohu stejně ohavné, jako celníků a hříšníků, jen jiné. Celníci a hříšníci chtěli slyšet od Ježíše jeho poselství naděje. Farizejové a zákoníci byli na svoje znalosti příliš pyšní, než by jim obyčejný potulný učitel mohl říci něco významného. „Nepřišel jsem volat spravedlivé“, bezúhonné před zákonem. Tím se mohl chlubit málokterý Žid. Ježíš volal ty, kteří byli ochotni naslouchat a přijmout zprávu o Božím království, volal ty, kteří slyší jeho hlas a chtějí jít jeho cestou.
To je poselství našeho bratra, velekněze, Mistra, Pána Ježíše Krista a každý, kdo DNES v slovech Písma, slyší jeho hlas, půjde za svým pastýřem do jeho ovčince. A jednou se sejdeme spolu s Ním v nebeském království. To vám přeji z celého srdce.
Kurt Müller
Ještě, že máme bratra K. Müllera, který káže rád a zadarmo, protože běžní kazatelé většinou mlčí a nepíšou či nepublikují tam kde mohou zdarma vůbec nic, maximálně si v sobotu odkážou 30 minutové kázání za královský plat cca 8500Kč/kázání při průměrném platu v ČR 34000Kč hrubého. Kdo z Vás vydělá za 30 minut tolik peněz?
