"Tušení širších souvislostí"

[ambassador]

Možná stojí za to předeslat jinou myšlenku před samotným střípkem zamyšlení: "19Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení (psaní), pomalý k hněvu (hněvivému psaní)." (Jak,1,19)
Jakubův dopis je většinou vnímán pouze tak, že jsou účelově vypíchnuté jen určité verše, které letmo čtené podporují spasení ze zákona. Je to nádherná epištola o spasení a působení Boží Milosti. Začtěme se tedy do dané pasáže a naslouchejme oběma ušima tomuto nadčasovému poselství:
Jakub 2, 1-13 ,
"1Moji bratři, nespojujte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy, s přijímáním osob. 2Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě, 3a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: ‚Ty si sedni pohodlně sem,‘ a chudému řeknete: ‚Ty postůj támhle nebo si sedni sem pod mou podnož,‘ 4cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci se zlými pohnutkami? 5Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? 6Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy? 7Což nehanobí právě oni to drahé jméno, jímž jste byli nazváni? 8Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého]‘, dobře činíte. 9Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky. 10Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech. 11Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona. 12Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. 13Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud."
Mám za to, že to ani nepotřebuje zdlouhavý náročný výklad. Samotný text dává najevo, že ap. Jakub neprotlačuje spasení ze zákona, ale ukazuje na spasení z milosti jinou jednoduchou formou.
Jsou jedinci, skupiny, které skloňují zákon ve všech pádech, ale v praxi porušují Královský Zákon vesele a ještě se tváří nevinně. Staví se do role obhájců pouhé litery zákona. Člověk pro ně nic neznamená.