Spravedlnost skrze zastoupení - Kornelius Novak

[mikim]

Spravedlnost skrze zastoupení - kap. 19

V „právním státě“ existuje případ od případu možnost vytvořit z „viny (dluhu)“ znovu „spravedlnost“, a to skrze „zastoupení“.
Když jsi např. u banky milion eur v mínusu, tak je to tvůj dluh a musíš ho zaplatit. Když ale někdo jiný přijde do banky s požadovanou sumou v kufru a vloží ty peníze na tvůj účet, tak je tvůj dluh vyrovnán a spravedlnosti je učiněno zadost a už po tobě
nesmí ty peníze nikdo vyžadovat. Bylo by nespravedlivé, kdybys musel znovu platit poté, co již za tebe někdo jiný zástupně
zaplatil! Skrze zástupné zaplacení od někoho jiného jsi ospravedlněný. To je princip zastoupení.
Nelehká Boží otázka zněla: „Jak mohu zůstat spravedlivým bez toho, aby člověk dostal to, co si zaslouží?“
Bůh viděl jedinou právoplatnou cestu k tomu, aby nás lidi „ospravedlnil“, a to zastoupení! Někdo musel zástupně zaplatit dluh lidstva a vzít trest na sebe. A zde se dostáváme k jádru evangelia! Nemůžeme se dostatečně radovat z té skutečnosti, že Bůh není pouze spravedlivý, ale rovněž láska! Ve své lásce byl Bůh připraven přijít na svět v Ježíši Kristu, aby zástupně zemřel na kříži za naše hříchy, aby byla znovu obnovena „spravedlnost“.
„Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou“ (2 Kor 5, 19, B21)
„Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.“ (1 Pt 3, 18)
Zástupně za nás zemřít nemohl nikdo jiný než sám Bůh. Neboť předpokládejme, že by člověk, který by byl připraven za mě zástupně zaplatit dluhy, byl sám v dluzích, tak co potom? Pak by bylo zastoupení nemožné, neboť by musel ty peníze vynaložit na
svůj vlastní dluh. Tím poukazuji na to, že pouze „nevinný a spravedlivý“ může zástupně zaplatit a obnovit spravedlnost. Kdyby
na kříži trpěl nějaký hříšný člověk, tak by pouze dostával to, co si zaslouží, jak umírající zločinec vedle Ježíše správně uznal.
„dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ (Lk 23, 41)
Hříšník by na sebe nikdy nemohl zástupně vzít vinu druhého. Jen by v utrpení a umírání spravedlivě dostal to, co si zasloužil.
Ale Bůh ve své lásce nechce, abychom šli se svou vinou do pekla.
Důležitý je také druhý aspekt: když jsou dluhy zástupně zaplaceny, tak musí být také vyrovnány rovnocenně. Předpokládejme,
že by někdy zaplatil u banky tvé dluhy, ale učiní to tak, že předá bance svůj dům. V tomto případě musí mít onen dům přinejmenším hodnotu dlužné částky. Nemůžeš vyrovnat dluh 1 milion euro, když dáš do zástavy své staré auto! Nyní se musíme ptát: co může
být tak cenného, že by to mohlo vyrovnat dluh celého světa? Kdo o tom doopravdy přemýšlí, zjistí, že veškerou vinu světa vůbec nemůžeme pojmout, je nepostižitelně velká – a co by na druhé straně mělo být větší, aby ta vina mohla být vyrovnána? Kdyby celá vina
světa mohla být změřena v kilogramech a tunách a jedna strana váhy by tím byla zatlačena k zemi – co by to mělo na druhé straně
převážit?! To může být jen Stvořitel vesmíru! Přemýšlej o tom: kdo je cennější – vynálezce a výrobce nějakého produktu nebo samotný
produkt? Je jasné, že vynálezce a výrobce nějakého zboží má zcela jinou kvalitu a hodnotu než jeho zboží! Tak je to také s Bohem
a námi lidmi. Všechno můžeš v zásadě rozdělit do 2 kategorií: Svořitel a stvoření! Bůh, který lidi stvořil, je samozřejmě mnohem cennější než lidé! Pouze tak porozumíme Petrovu výroku:
„Víte přece, že jste ze svého marného životního způsobu předaného od otců nebyli vykoupeni pomíjejícími věcmi, totiž stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jakožto beránka bez úhony a poskvrny.“ (1 Pt 1, 18–19, B21)
Tento drahocenný Kristus je Svořitel vesmíru! Cena Ježíšovy krve spočívá v tom, že je Stvořitelem a v tom, že je „bez úhony
a poskvrny“! Nemáme ani tušení, jak drahocenná a důležitá je pro Boha spravedlnost a svatost!
Avšak Bible mluví jasně: „Tento Ježíš bez úhony a poskvrny je Stvořitelem!“
„On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá…“ (Kol 1, 13–17)
Kristus je Stvořitel! Všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho! On je středem všech dimenzí – a tento Kristus dokonal svou krví
odpuštění hříchů!
V Ježíši Kristu se nepostižitelná hodnota a svatá nevina spojuje v zástupného obětního beránka!
Pouze sám Bůh mohl zástupně zaplatit cenu za všechny hříchy, tak aby byla znovu obnovena spravedlnost.
Uvědom si to! Bůh nechce, abychom my lidé byli navěky ztraceni! Bůh nechce, abychom dostali to, co si zasloužíme! Bůh
nemá zalíbení ve smrti bezbožníka! Bůh byl ve své extrémní lásce připraven trpět a zemřít za tebe a za mě, tak abychom nedostali to, co si zasloužíme, nýbrž abychom se na tomto základě k Bohu obrátili a mohli žít!
Vraťme se zpátky k oněm bleskům. Představ si, že by všichni lidé stáli v řadě, nejhorší vpravo, nejlepší vlevo a mezi nimi
všichni lidé na svém patřičném místě. Představ si, že by si Bůh odpočítal do 3, než by uhodil prvním bleskem. Kam by ses díval? Zřejmě vpravo, kde stojí ten nejhorší, že? Všichni by se velmi zhrozili, neboť blesk uhodil na levé straně! Na toho nejlepšího! Na Ježíše! Ježíš byl zničen za tvé hříchy a hříchy všech ostatních! Aby se nám konečně rozbřesklo a viděli jsme, co Bůh chce!
Skrze tuto oběť tě chce přimět k obrácení. Ježíš tam zemřel za všechny! Za celou tu řadu! Každý v této řadě hříšníků má nyní
možnost uznat své hříchy a obrátit se k Bohu, ten nejhorší stejně jako ten nejlepší „hříšník“. Každý, kdo přijme tuto zástupnou
oběť, obrátí se k Ježíši a chce žít tak jako Ježíš, totiž v harmonii s Boží láskou a vůlí.
Ježíšova smrt na kříži nebyla žádnou nehodou, nýbrž předem ustanovenou a naplánovanou Boží záchranou, založenou na Jeho
lásce k nám lidem.
Na kříži se naplnilo 28 konkrétních proroctví. Jedno z nejdůležitějších proroctví pro správné pochopení toho, co se odehrálo
na kříži, dal Bůh skrze proroka Izajáše již 700 let dopředu! Izajáš zřejmě viděl dění na kříži ve zjevení, v němž mu Bůh dal poselství, proč tam Ježíš umírá.
„Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku… raněn pro nevěrnost mého lidu.“ (Iz 53, 5–8)
Je zkrátka chybné domnívat se, že Ježíš byl bohužel ve špatný čas na špatném místě, když byl v Jeruzalémě zajat, mučen a popraven. Skutečností je, že Ježíš stále znovu předem ohlašoval své utrpení a smrt, ale také vzkříšení. Jednou řekl:
„Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe (v něm. „dobrovolně“, pozn. překl.). Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (J 10, 17)
„DOBROVOLNĚ“ Ježíš za nás zemřel dobrovolně a z přesvědčení – to je pravá láska! Bible nám podává zprávu o tom, že na kříži je zjevena Boží láska, ale o co se jedná u lásky? Měl Ježíš nějaké růžové pocity, když byl bit, mučen a přibit na kříž? Měl šimrání v břiše, když tam bídně umíral? Ne! A pokud jsme to neviděli již předtím, tak nejpozději zde si uvědomujeme, že Boží láska nemá v první řadě co do činění se sentimentálními pocity, nýbrž že Bůh ve své lásce chce to nejlepší pro všechny!
I když Ho to stojí tu největší oběť! Ježíš za nás zástupně zemřel, protože to byla jediná cesta, jak vyvrátit lži ďábla a náboženství o Bohu. Bůh nemá zalíbení ve smrti bezbožného! Bůh nechce, aby lidé byli ztraceni! Není to krutý, nespravedlivý a lhostejný tyran! Nýbrž Bůh trpí krutostí lidí, trpí nespravedlností, a to natolik, že byl připraven vzít na sebe utrpení na kříži, aby nás lidi přivedl k obrácení!
Nejprve Ježíše zajali a vyslýchali, potom ho obvinili od falešných svědků, posléze zbili, poplivali a bili holí po hlavě. Poté mu nasadili trnovou korunu a oblékli ho do nachového pláště, aby se mu posmívali. Ježíš byl trýzněn psychicky i fyzicky. Pak byl zbičován a nakonec mu tělem probili hřeby a přibili ho na kříž, kde v utrpení zemřel. Předtím ho ještě uráželi a provokovali…Mocichtivý Pilát měl moc ho propustit či nechat zabít. Pilát dal Ježíši svou moc na vědomí: „Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ (J 19, 10)
Bezpochyby očekával, že Ježíš před ním padne na kolena a bude úpět o milost. Mocnářům se to tak líbí! Ale Ježíš neškemral o milost – protože nebyl vinný! Čistě právně může být omilostněn jen ten, kdo se od své viny uznale a zkroušeně odvrátí! Ale to nebylo u Ježíše vůbec možné, protože On byl nevinný! Ježíš si nezasluhoval žádný trest, proto neprosil o milost! Byl čistý, spravedlivý a svatý! Pilát se podivil nad tím, co mu Ježíš odpověděl: „Ježíš odpověděl: Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“ (J 19, 19) Ježíš neustoupil od svého správného přesvědčení zástupně zemřít za nás lidi, jedno kolik utrpení Ho to bude stát. Tato dobrovolná oběť by měla nás lidi vést k obrácení a sice z dobrovolného přesvědčení. Pouze tato Boží láska může v nás lidech vzbudit lásku k Bohu, takže se dobrovolně a z přesvědčení obrátíme k Němu a žijeme s Ním v harmonii! Na druhé straně platí:
Kdo po této oběti zůstává v nekajícnosti, ten činí celou věc ještě horší. Představ si, že by byl nějaký zločinec odsouzen k smrti a v den popravy by ho vyzvedli z vězení a vedli na šibenici, kde ale již někdo visí! Potom mu oznámí, že se někdo jiný nechal zástupně pověsit za něj a jeho trestné činy, tak aby on mohl dostat novou šanci, a následně by ho propustili. Nebylo by „normální“, aby tento pachatel byl vděčný? Jistě by o tomto obětavém dobrodinci chtěl zjistit více a uskutečnil by pátrání, zřejmě by udělal všechno myslitelné pro to, aby rodině jeho dobrodince nic nechybělo, a dalo by se čekat, že svůj život doopravdy změní. Kdyby ale onou zástupnou obětí pohrdl a využil by svou nově nabytou svobodu k tomu, aby žil dál tak jako předtím, tak celou věc činí ještě mnohonásobně horší. Nejenže byla ta oběť pro něj zbytečná, ne, on vykazuje postoj, který
již nemůže být odpornější. Nemůže se divit, když zakusí plnou tvrdost zákona, až bude za své další trestné činy dopaden. Proto je nejhorším hříchem, když člověk ignoruje Ježíše na kříži a ještě hůře: když člověk chce zneužít Boží milost k tomu, aby nadále žil v hříchu!
Zastoupení v Bibli Abychom my lidé Bohu v této věci rozuměli, zavedl Bůh princip zastoupení v izraelském národě.
Po morálním zákonu (Desatero) dal Bůh izraelskému národu také rituální zákon.
Tento rituální zákon je součástí Mojžíšových zákonů. Je to základ pro to, abychom později porozuměli zástupné oběti Ježíše na kříži. V tomto rituálním zákoně bylo do detailu předepsáno, jak má člověk postupovat po spáchání hříchu. Viník zde musel např. položit svou ruku na hlavu „nevinného beránka“ a dívat se mu do očí – aby si uvědomil: „Moje vina nyní přechází na tohoto beránka a tento nevinný beránek musí nyní kvůli mému hříchu zemřít!“ Potom musel ten beránek vykrvácet a být zástupně obětován. Jaký to hrozný postup! Tímto způsobem bylo znovu a znovu obětováno nespočet zvířat! V chrámu tekla denně krev proudem! Proč to Bůh tak chtěl? Za prvé chtěl Bůh dát každému od malička jasně na vědomí, jak důležité je dodržovat přikázání a že se nemají v absolutně žádném případě porušovat. Za druhé chtěl Bůh probudit vědomí o hříchu v tomto národě a s tím spojenou touhu po pravém vysvobození a za třetí tím Bůh položil základní kámen k tomu, aby později každý pochopil, co prorok Jan myslí, když ukázal na Ježíše a zvolal:
„Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (J 1, 29) Poslední Boží prorok, Jan Křtitel, volal lidi k obrácení a křtil ty, kteří své hříchy uznali a vyznali a chtěli symbolicky vodou očištění od Boha. Potom přišel k Janu Křtiteli Ježíš a chtěl se také nechat pokřtít. Ježíš byl do této chvíle ještě veřejně neznámý, ale od Boha poslaný prorok Jan si dosti rychle uvědomil, kdo před ním stojí (!), nerozuměl však tomu, proč se Ježíš chtěl nechat pokřtít, protože křest byl jen pro hříšníky a oproti tomu na Ježíši byla jasně pozorovatelná svatost! Jan
Křitel se chtěl raději sám nechat od Ježíše pokřtít! Ale všimni si, co Ježíš řekl:
„,Nebraň tomu,‘ odpověděl mu Ježíš. ,Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.‘ A tak mu nebránil.“ (Mt 3, 15, B21)
Co tím Ježíš myslel? Když Jan Ježíše křtil, přemýšlel o těchto slovech: „…plnit spravedlnost…?“ Potom Janovi svitlo a vzpomněl si na ono 700 let staré proroctví proroka Izajáše.
Co to bylo za světlo, které tu Janu Křtitelovi náhle vzešlo? Chci ti to vysvětlit na příkladu. Když chceš umýt špinavé nádobí, tak potřebuješ čistou vodu. Když si s tím hotov, máš čisté nádobí a špinavou vodu. Když nyní do té špinavé vody ponoříš čistou houbu, tak nasaje špinavou vodu – přesně to udělal Ježíš. Jako čistý Boží beránek sestoupil do vody, do které byly (symbolicky) smyty hříchy lidí a tam vzal Ježíš vinu lidí na sebe, aby ji nesl na kříž!
Křest, ve kterém Ježíš vzal vinu světa na sebe, byl první věcí, kterou Ježíš veřejně v moci Ducha učinil. Posledním, co Ježíš
veřejně učinil, bylo Jeho zástupné utrpení a smrt na kříži, „aby byla naplněna spravedlnost.“
Celé veřejné Ježíšovo působení bylo orámováno tou skutečností, že Ježíš na sebe vzal hříchy lidstva a zástupně za nás trpěl na
kříži, abychom se mohli usmířit s Bohem.
Pozor: Je rozdíl mezi tím, jestli mi banka dluh promine a jestli za mě někdo zástupně zaplatí! Bůh nám vinu neprominul, nýbrž
Ježíš ji zaplatil! To je podstatná část toho, že k nám Bůh může být milostivý. „…neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.“ (Žd 2,9)
Proto říká Petr: „Vždyť i Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.“ (1 Pt 3, 18)
Máme být znovu přivedeni k Bohu. Cílem této zástupné oběti není, abychom z toho udělali teologii, nýbrž Bohu jde o tvůj
osobní vztah k Němu. Každý člověk se má znovu zaměřit na Boha, aby v Jeho následování žil svatě. Ježíš je jedinou cestou
k Otci. „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14, 6)
Žádný vlastní skutek a žádné náboženství světa nás nevytrhne z ohnivého jezera a nezachrání pro nebe. Kdo přichází k Bohu
bez Ježíše, ten půjde se svou vinou vstříc věčnému trestu. Milost a spása existují jen skrze Ježíše Krista. „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Sk 4, 12)