Budou omilostněni všichni lidé? Kornelius Novak

[mikim]

Budou omilostněni všichni lidé? - kap. 20

Bůh byl v Ježíši Kristu na tomto světě, ve své lásce ke všem lidem byl strašlivě mučen a zemřel na kříži. Když Ježíš umíral, zvolal:
„Dokonáno jest.“ (J 19, 30)
Petr píše:
„Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2 Pt 3, 9)
Skutečností je, že dílo na kříži bylo dokonáno pro každého člověka, ať již tomu věří či nikoliv. Bůh nechce, aby šel kdokoliv
do zahynutí, nýbrž aby všichni dospěli k pokání. Ale teď z toho vyvozovat, že tedy všichni lidé přijdou do nebe, protože Bůh je
milostivý, to je absolutní nesmysl. Milost se nerovná amnestii! U amnestie se pouští mnoho trestanců na svobodu dříve, než si zasluhují, např. protože jsou vězení přeplněná a je potřeba místo pro horší zločince, které není v žádném případě možné propustit. Ale milost je něco zcela jiného! Představ si, že se k moci dostane nějaký milostivý guvernér a ze své milosti prostě propustí všechny zločince, bez
ohledu na to, jestli vinu uznávají či nikoliv?! To by zavládl totální chaos! Kdyby Bůh pustil při amnestii všechny lidi do nebe, tak by se z nebe stalo peklo!
Protože je dnes v mnoha sborech Boží milost chápána naprosto mylně či jednostranně, rádi bychom se nyní zabývali právě
tématem milosti. Jak je to s milostí v právním státě? Představ si vězení v Americe, ve kterém všichni k smrti odsouzení zločinci
sedí každý ve své cele a čekají na popravu. Předpokládejme, že zločinec v cele A svou vinu uzná a lituje svého činu. Uznává, že
si plně zaslouží tvrdost trestu – ale nechce zemřít! Chce se změnit a v budoucnu již zákony neporušovat, nýbrž místo toho činit
dobré. Ale nezáleží na tom, co si předsevezme, ví, že jedině guvernérova milost ho může zachránit, protože soudní rozsudek
je pravomocný! Proto guvernérovi napíše žádost o udělení milosti, kde věrohodně ujišťuje, že svou vinu uznává i že si zaslouží
přísnost potrestání a prosí o milost, aby se mohl ve svém životě polepšit. Když odešle tuto žádost o milost, tak však ještě zdaleka není omilostněn a zachráněn! Teprve když guvernér posoudí jeho případ a upřednostní milost před právem a pošle zločinci
odpovídající doklad, teprve poté je zločinec omilostněn a nebude na něm vykonán soud.
Nyní si představ, že skutečně omilostněn bude a soused z vedlejší cely zachytí, jak se ten omilostněný ze své milosti a z milostivého guvernéra raduje a uvědomí si: „Jsme sice vinni, ale jak to vypadá, je guvernér milostivý! Když je ten guvernér milostivý
tady k tomu chlápkovi, tak bude jistě milostivý i ke mně a nemusím už si dělat starosti ohledně popravy, protože tady ten byl
mnohem horší než já!“ Pokud ten zločinec přemýšlí takto, tak může mít pravdu v tom, že je guvernér milostivý, může mít také
pravdu v tom, že se zločinec A dopustil mnohem horších činů než on, ale k ničemu mu to není. On sám dopadne se svým samospravedlivým postojem na elektrické křeslo. Pokud bude zločinec A omilostněn, tak to ještě zdaleka neznamená, že budou
omilostněni také všichni ostatní, to je přece očividné! Milost je totiž projednána osobně mezi pachatelem a guvernérem. Bez
osobního omilostnění neunikne žádný odsouzený zločinec svému trestu. Odsouzený zločinec B může žít s vědomím, že je guvernér milostivý, ale v den své popravy prožije ošklivé probuzení ze své iluze. Jeho vědomost o tom, že je guvernér milostivý, ho
nezachrání. A u Boha je to přesně tak. Samotná vědomost o tom, že je Bůh milostivý, ještě nikoho nezachrání! A mám dojem, že naše sbory jsou plné lidí, kteří toho o milostivém Bohu ví hodně – ale oni sami se nikdy s rozhodností neobrátili a nebyli osobně omilostněni! Ježíš nám to řekl!
„Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? A tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ (Mt 7, 21–23)