Co činí milost nemožnou - Kornelius Novak

[mikim]

Co činí milost nemožnou-kap. 22

Boží milost usiluje o to, aby náš život posvětila skrz naskrz. Člověk může být i před světským soudem omilostněn pouze tehdy,
když chce dobrovolně a z přesvědčení změnit věci, za něž byl odsouzen. Pokud:
• věci, za které byl odsouzen, neuznává jako porušení zákona
hodné trestu
• svůj trest pokládá za přemrštěný potom omilostněn být nemůže. Pak zůstává pod rozsudkem a trest bude vykonán, bez ohledu na to, jak to vidí on sám.
Příklad: V Americe dosud existuje trest smrti a kompetentní osobou pro udělování milostí v jednotlivých státech je guvernér.
Před nějakou dobou se jeden zajímavý případ dostal do novinových titulků po celém světě. Několikanásobný vrah a vůdce gangu měl být popraven a proti jeho popravě demonstrovaly stovky lidí. Věc se totiž měla tak, že tento odsouzený začal ve vězení psát knížky pro děti – a to s úspěchem! Když přišel den jeho popravy, fanoušci argumentovali: „Jak je možné, aby takový „nadaný“ spisovatel nedostal milost?“ Arnold Schwarzenegger, tamější guvernér, se k tomu musel vyjadřovat před kamerami a řekl něco v tomto smyslu: „Já bych mu rád udělil milost, ale jeho postoj mi to znemožňuje – on svou vinu neuznává! Říká, že na jeho vývoji a skutcích má vinu společnost!“ Tady vidíme dilema! On mu chce dát milost, ale vinu neuznávající postoj viníka omilostnění znemožňuje. Schwarzeneggerovo dilema nám ukazuje na dilema Boží! Bůh chce být ke každému člověku milostivý a nechává proto ohlašovat soud. Kdo ale zůstává v samospravedlivosti a nekajícnosti, ten Bohu znemožňuje, aby mu milost udělil a takový člověk půjde do zahynutí, ačkoliv Bůh je láska, je plný milosti –
a trpěl na kříži! V tom vidíme:
Náš samospravedlivý a nekajícný postoj Bohu znemožňuje, aby k nám byl milostivý Bůh bude milostivý, když se člověk kajícně obrátí
Vezmi si například Sodomu a Gomoru. Také v těchto městech volala hříšnost do nebe a Bůh vyslal posly a nechal jim ohlásit
soud. Ale na rozdíl od Ninive zde rozsudek Boží nebrali vážně. A co se stalo? Bůh města soudil ohněm a sírou. Zde můžeme pozorovat následující:
Bůh je milostivý a chce dát milost Je ale Boží povinností vykonat spravedlivý soud na těch, kteří se obrátit nechtějí.
To se musel naučit Abraham – že Bůh je spravedlivý také tehdy, když vykonává soud. Abraham chtěl Boha usmlouvat. Bůh měl města ušetřit, pokud se tam najde 20 spravedlivých, pak 10,… Bůh mu slíbil, že města ušetří, když se tam najde několik spravedlivých, neboť Bůh by nesoudil nespravedlivě! Ale Bůh již věděl, že i samotného Lota bude muset „přimět“ k záchraně a že tato města se zachránit nedají! Přišlo to, co přijít muselo.
Bůh města zničil ohněm a sírou, ještě dnes se na místě, kde stála Sodoma, dá v půdě síra nalézt. Abraham se tím naučil: Bůh není nespravedlivý, když vykonává soud. Přesně to se musíme dnes naučit my. To samé vidíme, když Bůh soudil celé lidstvo potopou. Také
v tomto případě varoval Bůh před hrozícím soudem a volal lidi k pokání, ale oni ohlašovanému Božímu slovu a hrozícímu soudu
nevěřili a odkopli svou jedinou možnost k omilostnění a záchraně. Poté přišel ohlášený Boží soud a zachvátil všechny!
To můžeš pozorovat také na izraelském národě v otroctví a na tom, jak Bůh jedná s faraónem. Stále znovu upomíná Bůh faraóna a ten stále více zatvrzuje své srdce. Boží soudy jsou ohlášeny, ale on nepovoluje. Jsou stále tvrdší, ale faraón si nedá říct. Bůh faraónovi v té době řekl:
„Hospodin řekl Mojžíšovi: „Za časného jitra se postav před faraóna. Řekneš mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi sloužil! Tentokrát zasáhnu do srdce všemi svými údery tebe i tvé služebníky a tvůj lid, abys poznal, že na celé zemi není nikdo jako já. Vždyť už tehdy, když jsem vztáhl ruku, abych bil tebe i tvůj lid morem, mohl jsi být vyhlazen ze země. Avšak proto jsem tě zachoval, abych na tobě ukázal svou moc a aby se po celé zemi vypravovalo o mém jménu.” (Ex 9, 13–16)
Bůh zde říká, že již dávno měl právo vyhladit faraóna a celý jeho lid! Ale Bůh chce všem lidem ukázat, že to není, co On chce! Lidé
by měli uvidět, jak shovívavý a trpělivý Bůh je! My lidé musíme pochopit, že Bůh není tím, kdo je krutý, nýbrž že to my jsme
zatvrzelí jako onen faraón!
To, co nás při čtení udivuje, je opravdu ta skutečnost, že Bůh je tak shovívavý! Žádný člověk na světě by s oním faraónem neměl takovou trpělivost, kdyby byl na Božím místě! Bůh také vysvětluje, proč je tak shovívavý! Protože chce, aby lidé pochopili, jaký skutečně je! Nemá zalíbení ve smrti bezbožníka! Bůh není nespravedlivý, když soudí, to naprosto jasně vidíme ve všech příbězích Starého Zákona, pokud jim správně rozumíme!
Mnozí se zarážejí nad výrokem Bible, že Bůh učinil faraónovo srdce zatvrzelým. Ale také tomu musíme porozumět. Otázkou přece je: „Jak zatvrdil Bůh srdce faraóna?“ Nejprve si musíme všimnout, že u prvních ran jasně stojí, že faraón sám zatvrdil své srdce. Teprve u dalších ran čteme, že Bůh srdce faraóna zatvrdil. Jak tomu tedy máme rozumět? Je to zcela prosté. Faraón sám zatvrdil své srdce vůči Bohu a s každým dalším Božím ohlášením se jeho srdce stávalo ještě tvrdším. Chci to přirovnat k jedné smutné příhodě. Seděl jsem před jedním člověkem, který sám o sobě tvrdil, že je zcela bezcenný. Zkoušel jsem tomuto člověku sdělit, že je cenný pro Boha, ale on to rozhodně
odmítal. Zkoušel jsem to dál, ale s každým pokusem se stával tvrdším a agresivnějším. Ta dobrá pravda nebyla tím problémem,
on se však zatvrzoval čím dál tím víc. Tak tomu bylo také s faraónem. Rozhodl se Boha nepřijmout a s každým dalším dobře míněným pokusem dosáhl Bůh pouze opaku. V tomto smyslu „zatvrdil Bůh srdce faraóna“, ale ne tak, že by Bůh faraónem manipuloval pomocí nějakých nadpřirozených sil. Faraón zažil jeden soud za druhým, ale stále znovu je ignoroval a potlačoval.
To nemohlo dopadnout dobře. Také dnešní svět jde vstříc svému soudu. Mé osobní pozorování a interpretace je, že Boží soudy již na světě probíhají, ale v každém případě je jasně ohlášen Boží Poslední soud. Petr napsal:
„Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse,” (2 Pt 3, 7–15)
Jasněji již to nejde. Bůh je shovívavý, milostivý, nechce, aby někdo zahynul, chce nás zachránit. Ale rozsudek je vysloven a soud
bude vykonán na těch, kteří se nechtějí obrátit ke svatému životu. Při tom všem je Bůh spravedlivý a činí, co je dobré a správné.
Malá poznámka na okraj: Stále znovu slyším slova „pozitivní“ a „negativní“. Mnozí lidé dělí biblická ohlášení a výroky do těchto dvou kategorií. Ale mně se zdají taková označení zavádějící. Boží soud, oheň z nebe nebo povodně jsou pokládány za „negativní“ zprávy. Boží požehnání atd. za pozitivní. Ale to není správné. Bible nerozděluje na pozitivní a negativní, nýbrž na lež a pravdu, či dobré a zlé a správné a nesprávné. Když člověk říká, že Boží soudy jsou negativními zprávami, tak by tomu mohl někdo rozumět tak, že jsou špatné a nesprávné. Tím je Bůh nařčen z nespravedlnosti. Ale tak tomu není. Tyto zprávy o soudu jsou dobrými zprávami. Je absolutně správné, aby Bůh tyto soudy vykonal, jsou to pozitivní zprávy! Pomysli jen na nějakého mučeného člověka, který je osvobozen poté, co byl jeho trýznitel zastřelen policií. Pro něj je to dobrá zpráva a ne špatná! Je to úspěch pro policii a mělo by se jí poděkovat! Mnozí lidé Bohu absolutně křivdí, když mu za Jeho soudy neděkují! Boží soudy jsou správné a dobré a přispívají k dobru na světě! Jsou absolutně pozitivní a měly by být ohlašovány jako radostná zpráva! Zrovna jsem četl ve zprávách, že v Miami byl zastřelen muž, který přímo na ulici napadl jiného muže a snažil se mu sníst obličej! Dva přivo­laní policisté ho několikrát žádali, aby s tím přestal, ale on se do své oběti zakousl! Komu se u tohoto případu neulevilo, že ho policie zastřelila, tomu nepomohu ani já! Přesně v tomto smyslu se nám také může ulevit, když Bůh vykonává své soudy! On vidí zlo a zvrácenost, a když zasahuje soudem, tak by to v nás mělo vyvolat vděk a pocit uklidnění!
To, čemu již dnes nikdo nechce věřit, stojí v celé Bibli: Je Božím právem a povinností vykonat spravedlivý soud na těch, kteří se nechtějí důsledně obrátit – a nám by se mělo kvůli tomu ulevit a nikoliv to z nás učinit Boží protivníky!
Když Bůh vykonává soud, tak je to vždy i varování a pobídka pro ostatní, aby se obrátili. Bohužel je to tak, že nic jiného na světě nás zatvrzelé lidi spíše přiměje k pokání než Boží soudy.
Izajáš, prorocký evangelista, věděl, na jakém základě zvěstuje evangelium. Modlil se: „Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.“ (Iz 26, 9)
Od evangelia nemůžeme oddělit Boží soud. Je Božím právem a povinností zvěstovat soud a také ho vykonávat. Činí to, protože je milostivý a proto, abychom se my lidé obrátili.
Pročti si někdy Pláč proroka Jeremjáše, tam se tato skutečnost odráží na každé straně a v každé kapitole, ale této části Bible již
dnes nechce nikdo věřit. Bůh vykonával soud nad Izraelem a pro proroka Jeremiáše nebylo pochyb o tom, kdo jej vykonává!
„Panovník pohltil bez soucitu…“ (Pl 2, 2)
Ona katastrofa nepřišla náhodou, ale od Boha osobně. Již zde by se většina „kazatelů“ děsila říci pravdu. Ale Jeremjáš s tím neměl
žádný problém! Jeho Boží obraz se nezačal kvůli tomuto nekompromisnímu soudu otřásat, neboť on věděl, že Bůh jedná správně! Nebo jednal Bůh neprávem? Ne, jedno bylo jisté:
„Hospodin je spravedlivý, já jsem vzdorovala jeho ústům.“ (Pl 1, 18)
Při Božím soudu není pochyb o Boží spravedlnosti. Když Bůh vykonává soud, člověk rozpoznává své hříchy. Nespravedlivý byl nikoliv Bůh, to lidé vzdorovali Jeho slovům. Teprve když všechno bylo na suť a popel, tak chtěli uznat, že je falešní proroci vedli do bludu.
„Tvoji proroci ti zvěstovali šalebná a bláhová vidění, neodhalovali tvoje nepravosti, aby změnili tvůj úděl. Vidění, která ti zvěstovali, byla šalba a svody.“ (Pl 2, 14)
Zde jasně vidíme: když je zvěstováno Boží slovo, tak je odhalena vina, aby se mohla dát do pořádku a nikoliv aby se ututlala
pod pláštíkem lásky a milosti, tak jak to zvěstují falešní proroci! A protože se lidé nechali ukolébat do falešné jistoty a nechtěli
opustit své hříchy, přišlo to, co přijít muselo. „Hospodin provedl svůj záměr, splnil, co řekl, to, co přikázal již za dnů dávnověkých. Bořil bez soucitu,…“ (Pl 2, 17)
Jaký závěr učinil prorok Jeremjáš ze zničení celé země? Něco jako, že Bůh je nemilosrdný? Ne! On ničil bez soucitu, ale to pro Jeremjáše není v žádném rozporu s tím, že je Bůh milostivý! Opak je pravdou!
„Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli.
Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,.“ (Pl 3, 22, BK) „Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství. Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.“ (Pl 3, 33)
Podívej se, jak Jeremjáš Boha soudícího bez soucitu obhajuje před lidskými žalobami! Dokud Bůh vykonává soudy tak, aby se probudili ostatní, můžeme vidět, že Bůh ve své milosti usiluje o to, aby se lidé obrátili! Boží soudy jsou dobré, správné a důležité!
Mají se jimi probudit další a přijít k obrácení! Spatřuješ Boží milost – i když vykonává soud? Kdyby Bůh nebyl milostivý, tak by
prostě odklidil všechny najednou, protože však milostivý je, vykonává vždy „pouze“ část soudů, aby se ostatní probudili a obrátili!
Většina lidí si to dohromady nespojí. Mnozí si myslí, že jsou v Bibli prezentovány dva různé Boží obrazy, které se vzájemně
vylučují. Ale tak tomu není! Není pravda, že ve Starém Zákoně působí nějaký pomstychtivý Bůh a v Novém Zákoně zase Bůh
lásky, nýbrž právě v Novém Zákoně jsou zapsány ty nejtvrdší hrozby trestu! Právě ve Starém Zákoně Bůh říká: „Nemám zalíbení ve smrti bezbožného…“ Nejedná se o dva rozdílné Boží obrazy, nýbrž o jasnou linii jednoho Boha. On je láska, chce dobré a správné pro všechny a vyžaduje to také od nás! Kdo činí dobré a správné, tomu je zaslíbená věčná odměna a požehnání. Kdo naproti tomu hřeší, ten bude muset nést trest a prokletí.
Pro Jeremjáše nebyl žádný problém dát si Boží soud do souvislosti s Boží milostí. Bůh bez soucitu ničil, protože to bylo Jeho právo a povinnost, a protože onen soud byl dobrý, správný a důležitý – Bůh nechal lidi (kteří si mimochodem nezasloužili, aby byli ušetřeni) napospas. Bůh je nešetřil, protože by si to zasloužili, nýbrž protože je milostivý! Proto ohlašuje prorok Jeremjáš:
„Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.
Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu. Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích. My jsme byli nevěrní a vzpurní…“ (Pl 3, 39–42)
Bůh vykonává svůj soud proto, abychom my, kteří jsme zůstali naživu, prohlédli a obrátili se k Němu! Je to prachsprostá démonská lež, že Bůh ve své lásce neohlašuje ani nevykonává soud – naopak, ohlášený a vykonaný soud je spravedlivým a přiměřeným Božím prostředkem k tomu, jak upozornit na svou milost.