Duch svatý jako pomocník při podmínce - Kornelius Novak

[mikim]

Duch svatý jako pomocník při podmínce - kap. 26

V současné době se mnoho mluví o Duchu svatém, ale protože většina „křesťanů“ přehlíží prorocká Boží oznámení ve Svatých
Písmech a Prorocích, nevědí, že Duch svatý je ohlášen jako duch milosti (Za 12, 10) a že pisatel dopisu Židům varuje před vysmíváním se duchu milosti (Žd 10, 29). Duch svatý je duch milosti. Důležité je, že Duch svatý je v Bibli ohlášen jako Osoba. Je nazýván: Utěšitelem, Rádcem, Pomocníkem, Učitelem a dokonce Pánem. Bůh chce, abychom Ducha svatého chápali nejen jako nějakou moc, nýbrž jako Osobu! Duch svatý je Ježíšem nazýván také „parakletos“, což je „právní poradce a zástupce“. Proto můžeme svatého Ducha milosti
v naší souvislosti bez obav nazvat „probačním asistentem“!
Často se o „parakletos“ vyučuje tak, že při nás Duch svatý stojí, když nás satan obviňuje po spáchaném hříchu. To je také pravda! Když nám chce satan namluvit, že kvůli tomu či onomu hříchu musíme jít do zahynutí, tak Boží „parakletos“ stojí při nás a ukazuje nám Ježíše, takže jsme si stále více vědomi toho, že jsme ospravedlněni skrze dílo na kříži a nikoliv na základě našich nedokonalých skutků a také nikoliv na základě našeho svatého stavu, který si můžeme jen přát! Duch svatý poté ovšem vede také ke konkrétnímu pokání, abychom znovu hledali odpuštění a hřích opustili. To činí Parakletos po spáchaném hříchu, ale to není celý Jeho úkol!
„Parakletos“ chce při nás stát tak, abychom v první řadě vůbec nehřešili, nýbrž vedli čím dál tím svatější život! Co se stane
s odsouzeným pachatelem, když dostane milost? Dostane probačního asistenta, který je mu po boku, a smí na podmínku na
svobodu. Probační asistent činí vše pro to, aby se život omilostněného vydařil bez porušování zákona – povzbuzuje, pomáhá, radí, vyučuje a stojí po boku, má také právo a povinnost vyžadovat a podporovat konkrétní polepšení! Izajáš takového pomocníka ohlásil!
„Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají.
Neboť lid bude sídlit na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš už nikdy plakat.
Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti. Ač vám dával Panovník chléb soužení a vodu útlaku, tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: „To je ta cesta, jděte po ní,…“ (Iz 30, 18–21) Izajáš mluví o tom, že Bůh vykonává ohlášený soud, aby mohl omilostnit ty, kteří ze srdce hledají Jeho pomoc. Bůh čeká pouze
na to, a jak reaguje na volání kajícných? Ihned prokáže milost – ale poté přichází ten bod, na nějž chci upozornit: „Tvůj učitel
už se nebude držet stranou, ale na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: To je ta cesta, jděte po
ní, …“ Již Izajáš ohlásil, že v momentě omilostnění dostaneme po bok učitele, jenž vyžaduje poslušnost! Pisatel dopisu Židům
mluví o stejném tématu. Říká nám, že Duch svatý dnes mluví a že Mu musíme naslouchat, pokud nechceme vypadnout z milosti
(Žd 3, 7). Bůh nás jako omilostněné nenechává samotné, nýbrž nám posílá Ducha svatého, jehož v této souvislosti můžeme bez
obav nazvat „probačním asistentem“. Chce nám pomoci, aby se náš nový život pod milostí vydařil!
Když ale omilostněný v podmínečném propuštění probačního asistenta ignoruje a místo něj naslouchá svým „přátelům“ a využívá svou „svobodu“ k tomu, aby opět porušoval zákony, tak z podmínečného propuštění a milosti vypadává a musí znovu nastoupit trest. Pomysli na mého známého, který kvůli ukradené krabičce cigaret vypadl z podmínečného propuštění! Nejde o tu krabičku, nýbrž o postoj! Člověk s takovým postojem prokazuje, že byl omilostněn neprávem, dokazuje, že je nepolepšitelný!
Probační asistent nemůže udělat nic pro toho, kdo ho ignoruje, neboť zákon i rozsudek zůstávají v platnosti – a stejně to platí u Boha!
Lhůta podmínečného propuštění je tady totiž proto, aby omilostněný prokázal, že jeho omilostnění bylo oprávněné. V této zkušební lhůtě dokazuje omilostněný státu a všem jeho občanům, že zná, ctí a dodržuje zákony a že je znovu schopen života ve společnosti! A to platí také u Boha – jen s tím rozdílem, že my se nemáme osvědčovat pro život v tomto světě, nýbrž pro svatý život ve svatém nebi! Bůh chce vidět, jestli se opravdu chceme dostat do nebe, v němž se neomezeně uskutečňuje a platí Jeho svatost a spravedlnost!
A právě zde máme v moderní teologii problém. Téma „ospravedlnění z víry“ je často vykreslováno tak, že Ježíš svou krví vykompenzoval nespravedlnost a že tím jsme ospravedlněni. Toto ospravedlnění Bůh chce a přijímá a výsledkem pak často je, že si lidé myslí, že Bůh používá toto ospravedlněni jako určité brýle a nevidí již náš postoj, myšlenky a skutky, ale zde je právě ta chyba! Již jsme zjistili, že „spravedlnost“ je vztahový pojem a že „ospravedlnění z víry“ neznamená pouze to, že je naše nespravedlnost vykompenzována, nýbrž že znovu přicházíme do osobního vztahu s Bohem, kde poté s Bohem žijeme a orientujeme se na Něj.
„Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.“(2 Pt 3, 18)
Petr zde mluví jasně: ospravedlněni nás má přivést zpět k Bohu, skrze poslušnost z víry se obracíme a měníme náš život. Uskutečněné ospravedlněni vede tedy přímo do vztahu s Bohem a do života v posvěcení, anebo onen člověk „ospravedlněný“ není.
Mnozí si myslí, že pod milostí mohou klidně tu a tam dále hřešit, a protože je Bůh milostivý, přijdou i tak do nebe a potom
se tam nějakým způsobem stanou absolutně svatými. Většina o tom nepřemýšlela a vychází prostě z toho, že po zmrtvýchvstání budou mít nějakou „implantovanou“ svatost – tak tomu však není! Bůh je láska a chce žít s lidmi, kteří Ho rovněž milují a chtějí s Ním žít dobrovolně a z přesvědčení!
Zjistili jsme, že dokonalý člověk činí dobré a správné dobrovolně a z přesvědčení! V nebi bude všechno dokonalé – to znamená, že i tam budeme jednat dobrovolně a z přesvědčení a nebudeme automaticky svatí, jinak mohl Bůh vypustit celé světové dějiny a vyrobit si svaté roboty ihned. V nebi budou jen vykoupení lidé, kteří již zde na zemi svatým životem dokazují, že do nebe patří!
Při vzkříšení z mrtvých dostaneme nové tělo, které dostačuje nárokům věčnosti, ale kde v Bibli stojí, že skrze vzkříšení získáme svatý postoj? Nikde! Bůh ve svém evangeliu požaduje, abychom náš postoj změnili tady a teď a obrátili se! Když nám Bůh dal milost, tak chce vidět, jestli s Ním opravdu chceme opět žít a jestli Ho ve svém životě opravdu necháváme být Bohem.
Bůh chce vidět, jestli Ho opravdu milujeme či pouze tlacháme o „Bohu Otci“, abychom zůstávali takovými, jací jsme! Bůh chce vidět, zda opravdu chceme do svatého nebe! Doba mezi naším omilostněním a tělesnou smrtí je doba našeho podmínečného propuštění!
„Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil…“ (2 Tm 2, 15) „Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane
vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.“ (Jk 1, 12)
„Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“ (Žd 3, 14)
„aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.“ (1 Pt 1, 7)
Mnozí namítnou: Vždyť v Bibli přece stojí, že jsme zachráněni vírou…! To je pravda! Ale v posledním verši vidíme jasně: nemáme jen uvěřit, nýbrž naše víra se má i prokázat! Zde není řeč o víře při startovním výstřelu, nýbrž o maratónské víře běžící až do cíle! Mnozí zaměňují povědomost o ospravedlnění s pravým obrácením z víry! Ale to není to samé! Existují dokonce pastoři a doktoři teologie, kteří nejsou obráceni! Mluví jako slepci o barvách, to si všimne každý, jehož oči jsou skrze pravé obrácení otevřené!
V Bibli prostě nestojí, že Bůh je spokojený s tím, když „uvěříme“ a „obrátili jsme se“. „Uvěření“ a „obrácení“ jsou mnohem spíše počátkem opravdového života s Bohem v posvěcení – a tam nás Bůh chce dostat! Co to přinese, když člověk škrtne zápalkou a ona ihned uhasne? Bůh chce, abychom ze srdce hořeli pro Něj a Jeho věc a byli ohněm a plamenem! Proto také napomíná Efezské, kteří povolili ve své první lásce a omezili se na své znalosti.